Pardubice jsou pro Třinec velkým testem jeho charakteru
Posledních pár let je to před sezonou stejná písnička. Když vypočítáváte největší aspiranty na titul, nikdy nemůžete zapomenout na Třinec. Jednak kvůli kapitálu, pak kvůli hráčskému materiálu, který se tady každý rok dá dohromady. Zatím z toho Oceláři vytřískali jeden titul a jedno finále. Nestali se českým hegemonem, jak by rádi. Letos s nimi zase musíte počítat, klasika. Série s Pardubicemi vám ale opravdu odkryje karty, na co tenhle tým má.
Pardubice jsou totiž překážka, kterou nemůžete zdolat jen tím, že si „to půjdete strčit“ a na šikovnost, tak nějak bez bolesti je pošlete domů s banánem v ruce a botami od sněhu. Ani nápad. Dynamo trenéra Miloše Holaně je tým, který vás bude bít. Pokud se necháte, siláci Sacha Treille, Matěj Beran nebo Petr Čáslava s Ty Wishartem z vás vybuší duši. Pardubice mají typy, které dovedou hrát ostře a baví je to. Navíc disponují i docela slušnou dávkou šikovných borců, kteří moc dobře vědí, co mají dělat, když se před nimi otevře dálnice.
A do karet jim hraje ještě jeden aspekt. Nadšení. Nejlepší je, když jdete do play off bez nervů a je to příjemný bonus. Takhle to teď Dynamo má. Jede na pozitivních emocích, nemá se čeho bát. Při nejhorším vypadne, což sice zabolí, ale nehrozí fatální následky jako před rokem, když v baráži mohlo ohrozit svoji existenci. Klubu už nejde o život. On prostě pluje do Indie druhou stranou a doufá, že teoreticky může objevit Ameriku.
Třeba před rokem Třinec takovou výzvu nezvládl. Před sérií proti Chomutovu jste ho měli za orla, majestátného dravce. Po ní to bylo jen oškubané kuře. Tým nefungoval, Piráti tahali za jeden provaz, Oceláři si ho spíš stříhali.
Hvězdami nabušený tým, kde Martin Růžička postupně sestoupil až do čtvrtého útoku, ve čtvrtfinále selhal.
To, že je v klubu najednou dost věcí jinak, se dá prezentovat právě na jeho nejlepším střelci. Zatímco touhle dobou před rokem byl jedním z mnoha a hraní si na husity v Táboře, že herní čas se nachází v kádi a každému se rozdělí rovným dílem, mu neseděl. Nevynikal.
Najednou má Růžička zpátky klíčovou roli. Moc z něj cítíte, jak chce tým táhnout, jak ví, že výsledek leží na něm a chce pro úspěch udělat všechno. Jak ukázaly i televizní kamery, několikrát se spoluhráči dost divoce rozebíral herní situace, které na ledě právě proběhly. Padala tam ostřejší slova, do diskuze klubu anglických gentlemanů měla komunikace chlapů v černých dresech daleko.
Za mě je to ale naprosto v pořádku. Z toho všeho cítíte, že Třinec má emoce. Zápasem žije. Nikomu není jedno, jak utkání dopadne. Růžička odehrál ve čtvrtfinále číslo jedna víc jak 30 minut, což je hodně nadstandardní čas. Tím dává trenér Václav Varaďa jasně najevo, že mu věří a všechno se dál bude točit kolem něj.
Nyní má jeho soubor výhru číslo jedna, vykročil do čtvrtfinále dobře. Ale Pardubice jsou pro něj těžká zkouška, prvním vítězstvím to nekončí. Přetahovaná bude pokračovat. Tady nejde pouze o hokejové umění. Vyřadit je zvládne jen tým s charakterem.
