Jakmile dal Tomáš Nosek dva góly ve finále Stanley Cupu, v listu Toronto Sun vyšel článek s názvem „Kdo je Tomáš Nosek? Pravda je, že nikdo neví.“ Když ho měli tři jeho spoluhráči představit, tak autor textu slyšel třikrát to samé. „Je tichý. Je tichý. Je tichý.“ Aha. A dál? Má silné nohy i zadek, prostě dobrý hokejový podvozek. Konec bádání.
Nenajdete město v Americe, ve kterém by pětadvacetiletého českého útočníka naháněli lidi s prosbou o autogram a selfie. Vlastně to samé by se asi konalo třeba i v Praze. Kdyby stál na Václavském náměstí, dost lidí by v něm vidělo klidně prodavače klobás.
Není celebrita. Nevyhledává velké mejdany, nehoní akce, kde by se mohl ukázat. Hodně věcí obětoval, aby se dostal do NHL. Když je přes léto v Česku, driluje ho táta Miroslav, atletický trenér. A když má volno? Užívá si klid. Takže jako první vyskakují slova jako nenápadný a tichý.
Jenže jeho charakteristika by měla být jiná.
Pětadvacetiletý útočník je typem hráče, kterému když trenér řekne, že si má pustit na palec kovadlinu, zamyslí se. A když ucítí, že to bude mít pro tým užitek, pustí tam klidně dvě.
Pokud ho máte v týmu delší dobu, poznáte, že je to podobný typ jako Jonathan Toews. Přirozený lídr, který táhne příkladem mnohem víc než řečmi. Má v sobě i morálku bývalého fotbalisty Pavla Nedvěda. Nějaký talent tam je, stoprocentně. Ne takový, aby byl nejšikovnějším hráčem na světě, jenže na špičku se dotahuje tím, jak pracuje a o hokeji přemýšlí.
Když působíte v Detroitu, je docela jednoduché se urazit. Může se stát, že kolem vás chodí nahoru hráči, kteří toho neumí víc než vy. Neděláte nic špatně, ale stálá šance v NHL nepřichází. Na Noskovi mi bylo vždycky sympatické, jaký zvolil směr. Razil přístup, že aby se upíchl v nejlepší hokejové lize světa, musí být v něčem výjimečný. A pokud to má být bránění, udělá to. Proto tuhle disciplínu zdokonaloval bez mrmlání na farmě Red Wings v Grand Rapids.
To je věc, která ho nachystala pro Vegas. Kdyby byl jen hráč s šikovnýma rukama, je teď v roli Tomáše Tatara. Seděl by při finále Stanley Cupu na tribuně a čekal na šanci.
Jenže on umí nabídnout víc. Proto je na ledě. A bude tam i v příštím zápase.
Nenajdete moc cílevědomějších českých hokejistů, než je Tomáš Nosek. Postupně získal všechno, po čem toužil. V Pardubicích musel vyvracet hloupé řeči, které vedli rodiče spoluhráčů z juniorky, že místo v extralize má z protekce, protože v klubu dělal táta kondičního trenéra. Nakonec Dynamo mělo pořádné patálie, když odešel za moře. Plánovalo, jak v něm bude mít prvního centra.
V Detroitu i na farmě rozvinul svoji práci v defenzivě, až se stal klíčovým mužem Grand Rapids při play off AHL, zvládal hru na obou koncích hřiště, měl přes bod na zápas a tlačil tým k poháru. Detroit pak neměl ani trochu radost, že si ho Vegas vybralo do nově budovaného týmu.
A že titulky po prvním finále hlásají, jak rozhodl kluk, co byl u Golden Knights jen do počtu? Kdo vnímá jeho story, ví, že tak to není. Není do počtu. Plní pokyny jak dokonalý voják, který neříká ne. A po sezoně se zase posune. Vsaďte se. Z kolonky „nenápadný“ vystoupil všude, kde byl.
Razil přístup, že aby se upíchl v nejlepší hokejové lize světa, musí být v něčem výjimečný. A pokud to má být bránění, udělá to.
VIDEO: Podívejte se na dvě branky Tomáše Noska v sestřihu prvního finále Stanley Cupu
