Vlastně jsou to dvě zprávy, jak velí klasika, jedna dobrá, druhá špatná. První říká, že Miloš Říha nechce ve svém sboru jen podržtašku a kývala. Martin Hamrlík i Radek Hamr, kteří byli ve hře, by pro šéfa znamenali solidní oponenturu i nový myšlenkový proud. Mohla to být ideální varianta. A tím se dostáváme k té špatné zprávě. Mohla. Ale není. Říha oslovuje silné osobnosti, žádná akce ovšem zatím nedopadla. A čas běží.
Pravda, Robert Reichel už na jeho lodi pluje. Jen cítíte, že on je pořád spíš bývalý skvělý hráč, který přijde se zajímavým postřehem, než trenér, který bude do detailu rozebírat sestavu vlastní i soupeře.
Hlavní kouč je ale v klidu, nevypadá nervózní, že svůj tým nemá kompletní. Má další eso v rukávu typu Hamra, o kterém se taky dřív nemluvilo? Třeba právě tohle může být důvodem jeho pohody.
Sám musí vědět, že čím víc se přiblíží září, tím hůř se budou tvořit případné dohody s kluby, které by svého trenéra (ne)uvolnily pro potřeby reprezentace. Takže sem nejspíš necílí.
Ideálním jménem pro Říhu může být Miloslav Hořava, odborník, který k reprezentaci prostě pasuje. Byť jeho upřímnost ne každému voní. Spojení dvou osobností, které během klubové kariéry k sobě měly blízko jako vulkán a hurikán ženoucí se z oceánu, by hodně lákalo. Vlastně i šokovalo. Ale taky ukázalo, že hlavní téma je český hokej, „já“ a nějaké starší půtky tečou někde v kanálech.