Hned, jak se Miloš Říha dočkal jmenování do role hlavního trenéra reprezentace, měl jedno zaklínadlo. „Chci navázat na Pepíka Jandače,“ tuhle větu říkal všude a každému, evidentně chtěl, aby to všichni věděli. Na jednu stranu tím ukázal, že umí pracovat i v míru a není jenom ten pruďas, za kterého ho většina hokejového národa má. Na druhou, nečekali jste spíš, že pěstí praští do stolu, řekne, že on je Říha a má úplně jiné představy než předchůdce? Tohle přišlo spíš až teď.
Při nominační tiskové konferenci už rétoriku změnil. Ani jednou nezaznělo, že by chtěl na někoho navazovat, už byl sám sebou. Přišlo mi, že z původně trochu nervózního projevu najel na svůj obvyklý mód: věřím si. A když se mi něco nelíbí, řeknu to.
Přesně tohle je ta cesta, kdy Říha může u národního týmu uspět. Ne tím, že bude rozvíjet předchozí neúspěšné období. Ale najede na svůj model.
V tomhle duchu se konal i jeho první výběr hráčů. Překvapil. Zatímco v červnu mluvil o tom, jak je doma pořád dost mladých hokejistů a že se je nebude bát brát na reprezentační akce, teď tuhle kolonku natřel.
Naložil jim, naložil i extralize. Pěkně po Říhovsku. Možná, že dřív viděl domácí soutěž tak nějak idealisticky, teď se na ni zaměřil pořádně a zjistil, že bude docela kumšt najít nové tváře pro reprezentaci. Ano, přesně tohle je ten důvod, proč tady až do vysokého věku mohli hrát klíčové role Jaroslav Bednář , Jaroslav Hlinka nebo Pavel Patera. Měli geniální ruce i mozek. A že jim odcházela rychlost? Vlastně to zase ani tak nevadilo. Stejně nikdo nebyl dlouho lepší než oni, nikdo je neuměl vyštípat. Takže najednou vypadá dost divoce, když nový reprezentační trenér ukáže na Radima Zohornu z Brna s průměrným herním vytížením necelých 10 minut na jedno utkání.
Vedle toho ale vynechal Marka Kvapila s tím, že hráčů tohoto typu je u nás víc. Ne, nemyslím si. Liberecká hvězda není tahoun kabiny a aspirant na roli kapitána. On je v českém prostředí originální, v něm vězí právě ten potenciál rozdílového hráče. Pokud to s ním trenér umí, září. Když to nezvládne, práskne před ním vraty jako kdysi před Aloisem Hadamczikem .
Říha nominoval na Karjalu. Nikdo neodmítl, lebedil si kouč
Video se připravuje ...
Na druhou stranu je fakt, že tenhle turnaj je nejdál od mistrovství světa. Nedá se z něj vzhledem k hlavní květnové akci vyčíst vůbec nic. Spíš jenom směr, kudy chce Miloš Říha jít, jak má jeho reprezentace hrát, jestli opravdu dovede dostat do hry tu českou vyčůranost, chytrost a klid, jak o tom mluvil. A hlavně kudy to do hráčů nacpe. To teď bude klíčové. Sám si osahá, jestli fungují jeho vize.
A že teď chybí Kvapil? Vlastně jen pozvednete obočí, nebudete si kvůli tomu přivírat prsty do dveří. To by se stalo až ve chvíli, kdy by měl 80 bodů a nikdo s ním nepočítal pro mistrovství světa.
První Říhova nominace na mě působí tak, že chce vytvořit základní jádro na ose Jakub Kovář v brance, vzadu kvartet Vojtěch Mozík , Jakub Nakládal , Jan Kolář a Michal Jordán , plus v útoku Jiří Sekáč , Robin Hanzl , Michal Řepík , Roman Horák a Dominik Kubalík .
A zbytek chce zkoušet. Jen na rozdíl od Švédska nemá tunu mladých dravců, takže ve zkušebním módu pojede kromě čtyř nováčků třeba i pětatřicetiletý Jiří Novotný , bývalý kapitán reprezentace, veterán se 189 starty v NHL.
Říhův vzkaz je, že hráči, kterým je lehce přes 20 let, zlenivěli a nepracují tak, jako třeba Filip Hronek , Martin Kaut nebo Martin Nečas za mořem. Mají pohodu a stačí jim hrát extraligu. Nechtějí být lepší než Milan Gulaš nebo Marek Kvapil. A teď jsou dvě možnosti. Buď jim to bude jedno, nebo je taková slova extrémně naštvou a předvedou touhu ukázat, že to tak není. Asi nikdo by se nezlobil, kdyby je slova Miloše Říhy rozzuřila.
Témata:
extraliga, Česko, reprezentace, blog, nominace, mladíci, sport, národní tým, hokej, Pavel Ryšavý, Miloš Říha, Karjala Cup, Hokej na Heureka.cz
