Porážka a porážka. Tak vypadá rozjezd reprezentační hokejové sezony. Nakonec je úplně jedno, jak se k ní dostanete, jestli vás plácají po ramenou, že chybělo štěstíčko, nebo vás soupeř setře jak špínu z barového pultu. Výsledek je stejný. Usmívá se druhá parta. Líbí se mi, jak k tomu přistupuje brankář Patrik Bartošák, že je to na nic a poznámky o tom, že se Švédskem to bylo na pohled docela hezké, jsou absolutně k ničemu. A teď, co s tím.
Stěžejní bod je, že proti Finsku chyběla Říhovu vojsku rychlost, působilo zataveně. To, čím třeba v Praze udivovala první letka s Jiřím Sekáčem a Dominikem Kubalíkem, najednou nepřišlo. Hynek Zohorna s Davidem Tomáškem hrají finskou ligu, s tamními dravci dovedou držet krok. Kdyby to bylo jinak, nepatřili by k nejproduktivnějším hráčům svých týmů. A v Helsinkách taky ztráceli pár rychlostních stupňů. Teď jde o to, aby realizační tým odhalil příčinu.
Když se pohybujete kolem týmu, cítíte, jak mu Říhův režim vyhovuje, trenér hráčům nechce vykládat, jestli mají dělat kličku doleva, nebo doprava. Vnímáte pozitivní atmosféru, která většinou provází start něčeho nového. Porážky? Ke sportu patří. Jen jich nesmí být moc. Pak se totiž do hlavy časem vklíní taková ta malá mrška, která hlodá a šeptá, jestli by to náhodou nešlo i jinak. Z velké pohody je příště menší pohoda, pak se ještě smrskne, až přeroste v otázky a nakonec pochybnosti. Aby se atmosféra, kdy se hráči na reprezentační akce těší, podařila udržet, musí k tomu přijít i výsledek.
Proto půjde při nedělním zápase s Ruskem o víc, než se na první pohled zdá. Úspěch nepřinese žádnou medaili, ani trofej. Česko navíc na Karjala Cupu skončí poslední, i kdyby tradičnímu soupeři nasypalo do branky plný pytel puků. Jenže pokud se hráči rozjedou do klubů s tím, že dokázali složit silného obra, uklidní je to, že základ téhle party dovede zvládat těžké zápasy. A když ne? Mínus je, že o moc silnější tým už z Evropy Česko složit nemůže.
Zpátky k Bartošákovi. Tenhle přístup, jaký má on, musí mít všichni, kdo na sebe berou oblečení s novými symboly Českého hokeje. Výstup z první akce v žádném případě nesmí být, že se odehrál náramný zápas se Švédskem, jen chybělo štěstíčko a porazilo se silné Rusko (pokud se povede zvednout výkon týmu). Tématem na řešení musí být, proč Česko nezvládlo těsný zápas se Švédskem zlomit na svoji stranu a z jakého důvodu ho Finsko rozjezdilo na kaši.
Budoucí vítěz se totiž nerodí z toho, že něco zvládl. Ale tím, že přijme s chladnou hlavou porážku, vyhrabe se z ní, dovede ji analyzovat a poučí se z omylů. Zkrátka přijde bez velkých emocí na způsob, jak odstranit chyby. Vidět hezké věci umí každý, ale přiznat si, kde je problém, to už chce větší kumšt.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, Finsko, sport, hokej, Pavel Ryšavý, Karjala Cup, Sport na Heureka.cz
Související články
