BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Jednu velkou službu Kari Jalonen českému hokeji udělal a nemělo by se na ni zapomínat. Teď neřešte taktiku, bronzovou medaili ani zvláštní pachuť kolem jeho konce. Nastavil u národního týmu jiné prostředí, což je zásadní věc. Kyselá atmosféra kolem reprezentace, kdy se řeší jen porážky a všechno padá do propasti marnosti, jsou pryč. Radim Rulík začíná v dobré éře.
A jasně, medaile z roku 2022 je pro něj taky plusem. Nemusí od svého startu čelit tlaku, jestli bude on opravdu tím, kdo zastaví historicky temnou dobu. Navíc reprezentaci dostal v ideální trenérské i životní fázi.
Navždycky nás může mrzet, že Vladimír Vůjtek i Miloš Říha se k veslu dostali až moc pozdě, na sklonku své trenérské kariéry.
Praxe ukázala, že Filip Pešán zase vysněný flek dostal příliš brzy, kdy se na něj všechno ještě nabalilo s pozicí šéftrenéra. Neměl jen trénovat reprezentaci, ale sám určovat směr, kudy se Česko vydá, jaký bude hrát hokej od mládeže až k elitní kategorii. Když si uvědomíte, že měl za sebou do té doby „jen“ štaci v Liberci? Byla velmi úspěšná, ale než se dostal k tomu, že ovládl extraligu, taky se několikrát spálil. Přišel, odešel, přišel...
Jestli se na pozici u reprezentace jednou vrátí (dá se čekat, že ano), bude daleko silnější o všechny omyly, kterými si prošel. V Liberci ukázal, že se z nich dokázal poučit mistrovsky.
A je taky dobře, že ještě neuzrál čas pro Václava Varaďu. Protože i když má za sebou kariéru v NHL i v reprezentaci a tituly v Třinci sbíral jak slimáky po dešti, pořád by na první lavičku mířil jen z klubu, který není tak sledovaný a hodně věcí si mohl dělat po svém. Nakonec se ukázalo, že ani tam ne. Velká štace v Pardubicích by ho měla posunout zase dál.
Radim Rulík v 58 letech získal místo v pravý čas, nenachází se na trenérském sestupu. Aktuálně je na vrcholu, když dvakrát za sebou hrál s dvacítkou o medaile a naposledy jeho mise skončila stříbrem.
Jeho životopis nabízí titul s Litvínovem i práci vedle Ivana Hlinky, Vladimíra Růžičky, Marka Sýkory. Jasně, taky zklamání, když neuspěl ve Spartě, nebo ho po sedmém semifinále majitel vyhodil z Pardubic. Zažil si KHL v Popradu i štaci v Omsku a práci u reprezentace poznal jak u mládeže, tak v roli asistenta áčka.
Kvůli tomu všemu má předpoklady, aby štaci národního týmu zvládl: nehroutil se, až přijdou problémy, nechodil s rukama nad hlavou po pár výhrách. Věříte, že dovede ke všemu přistupovat s nadhledem a zároveň s maximálním pracovním úsilím.
Po Jalonenově misi je jeho výhodou, že nikdo u reprezentace nehledá spasitele, stačí drobnost, dobrý trenér, který nejsledovanější hokejovou pozici v zemi zvládne.
Jasně, že nemáte jistotu, že Česko s Rulíkem zválcuje celou Evropu na jízdě po Švédsku, Finsku a Švýcarsku a pak na mistrovství světa v Praze proletí k medaili. Klidně se může přihodit nejbolavější scénář s koncem ve čtvrtfinále. Jen současný reprezentační kouč má našlápnuto, aby uspěl.
Nepodceňoval bych ani jeho realizační tým. Jiří Kalous je v roli asistenta špička, což platilo už po boku Vladimíra Růžičky, Marek Židlický s Tomášem Plekancem a Ondřejem Pavelcem můžou Rulíkovi nabídnout pohled, který on nikdy mít nemůže.
U hlavního kouče navíc nemáte pocit, že by potřeboval všechny lidi kolem sebe převálcovat. Poslední slovo si vezme, rozhodnutí se nelekne. Ale nechá si od svého štábu poradit, dá mu pravomoci, přijme jiný názor.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, komentář, Radim Rulík, sport, národní tým, hokej, Pavel Ryšavý, Sport na Heureka.cz
Související články
