Mohli jste ho mít v paměti zafixovaného jako nagelovaného fintila, který umí vymyslet famózní fotbalové kousky, ale také se nechá snadno otrávit a předvádí na trávníku bolestivé grimasy po nafilmovaných pádech. Poslední skeptiky si musel Cristiano Ronaldo po dech beroucím zápase na Manchesteru United v Lize mistrů získat na svoji stranu. Madridský hráč se sedmičkou na dresu je jiný!
Po konci zatím podle mého názoru jednoznačně nejkrásnějšího fotbalového představení roku se pozornost upírala k srocení naštvaných hráčů domácích kolem tureckého rozhodčího Cakira. Názory na to, zda měl vyrozhodčí loučit Naniho v 55. minutě, se budou jistě i v dalších dnech různit. Zkazil zápas zbytečně přísným verdiktem, nebo rozhodl v rámci pravidel?
Pohled na Ronaldovo vystoupení na stadionu, kde z něj před rekordním přestupem do Realu Madrid vyrostla hvězda globálního významu, by měl naopak zůstat jednoznačný bez rozdílných interpretací.
Víc než samotný rozhodující a postupový gól mě uchvátila následná Ronaldova reakce. Žádné přehnané oslavy, jen omluvně zvednuté ruce. Něco ve stylu: Musel jsem to udělat, ale nedělá mi to žádnou přehnanou radost. Takové vyjádření respektu k domácímu klubu muselo některé slabší povahy dojmout.
Dokázat zkrotit emoce v tak vypjatém momentu, kdy vás sledují lidé po celém světě a vy jste dokázal něco opravdu velkého, je známka velkého hráče. Ronaldo ukázal, že postupně dospívá a dokáže kromě brilantních kliček a nechytatelných přímých kopů dát fotbalu i jiný rozměr.
Za to si zaslouží respekt a vyjmutí ze škatulky o marnivé superstar, která občas neumí se svým výjimečným talentem vhodně nakládat.