Je to tu opět, fatální zranění koně na Velkém Taxisově příkopu, překážce překonávané jednou za rok, která je symbolem Velké pardubické. A pozornost veřejnosti se obrací tak obrací k dostihům kvůli smutné události. Tak to bude vždycky. Co s tím? Musí se bojovat za to, aby byl dostih bezpečnější.
Před dvěma lety, když na Taxisu skončila pouť Vicodyho, se pořadatelé rozhodli o výstavbě zkušebního Taxisu v jiné části areálu. Aby si koně překážku, která se historicky běhá jen jednou za rok, mohli vyzkoušet. Osobně si myslím, že by pomohlo jiné řešení.
Velký Taxisův příkop by měl dostat odskokové břevno, stejně jako jej mají všechny ostatní překážky na pardubickém závodišti. A nejen tam. Někdo tvrdí, že tím už Taxis nebude tím Taxisem jako v minulosti. Nebude.
Velká pardubická 2020 není tou samou Velkou pardubickou, jako bývala v roce 1985, vůbec se nebavme o inauguračním ročníku v roce 1874. Změnilo se toho za bezmála jedno a půl století víc než dost.
Překážka, na které v roce 1932 skončil svou životní pouť kapitán Rudolf Popler, už dnes leží na parkovišti mimo vlastní závodiště. Ve třicátých letech byl kurz dostihu přeměřen a z 6 400 metrů byla najednou 6 900 metrů. Dlouhá léta byla také Velká pardubická handicapem, při kterém koně nosili hmotnosti podle výsledků, nyní mají již všichni hmotnost stejnou.
V roce 1994 byly z bezpečnostních důvodů změněny skoky, samotný příkop za Velkým Taxisem byl zmenšen ze dvou metrů na jeden. Vodní příkopy už nejsou taková hrozba jako v minulosti. V roce 1998 byl otočen doběh na opačný konec cílové roviny. V těch všech případech a mnohých dalších se Velká pardubická velmi podstatně změnila.
Dnes se staví na start lepší koně než v minulosti, dostih je rychlejší. I když koně nosí o dva kilogramy více, než tomu bylo ještě v roce 2015, přesto čas vítězů posledních tří ročníků byl pod devět a půl minuty, dříve naprosto nepředstavitelnou hranicí. Hranice deseti minut byla překonána poprvé až v roce 1987 legendárním Železníkem.
Velká pardubická si vzala předlohu v 19. století z anglických dostihů, i v těch se ale za poslední roky mnohé změnilo. Pořadatelé jsou k tomu z mnoha stran nuceni a jejich zájmem jsou po všech stránkách bezpečnější dostihy. Odskokové břevno, na které jsou koně zvyklí, by je nutilo obávanou překážku více respektovat, a snížila by se možnost jejího proskočení s fatálními následky.
Nechci, aby to došlo tak daleko jako v Německu, kde hrozí překážkovým dostihům zákaz en bloc. V Německu se už dnes běhá kolem dvaceti překážkových dostihů za celý rok. A to jsme k němu kdysi vzhlíželi. Něco se udělat musí.
Témata:
komentář, překážky, sport, petr malík, Taxisův příkop, Sottovento, Německo, Velká pardubická, dostih, Taxis, Rudolf Popler, Sport na Heureka.cz
Související články
