Bayern dominuje, protože ho vedou fotbalisté. Premier League ale hrozí jako Itálie

Od roku 2013 do 2022 nese německý šampion stále stejné jméno. Bayern slaví desátý titul v řadě. Dékada dominance je v pěti nejsilnějších evropských ligách novinkou. Takové statistiky zná jen Skonto Riga, Dinamo Záhřeb, Rosenborg Trondheim, nebo Dynamo Berlín v tehdejší východoněmecké Oberlize.

Bayern je zkrátka klub, co vyhrává tituly. Za posledních 50 let bundesligy skončil první třicetkrát. Může za to i jeho unikátní identita: je to klub hráčů. Jedna úspěšná generace předává žezlo druhé. Bývalí hráči klub dlouho vedou. Bayern svou fotbalovou kompetenci získal na hřišti.

Základy položili Maier, Beckenbauer, Müller, všechno odchovanci a fotbalisti světové kvality. Oni byli dary z nebes pro klub i fotbalový národ. Z jejich týmu, který třikrát vyhrál Evropský pohár, vzešlo vedení pro příští dekády.

Na konci 70. let převzal zodpovědnost za klub fotbalista jménem Uli Hoeness. Vedl jej před 40 let, dlouho mu sekundovali bývalí spoluhráči Franz Beckenbauer a Karl-Heinz Rummenigge. Lídři s velkým porozuměním fotbalu dotáhli klub na výjimečnou pozici v Německu.

Od té chvíle stojí klub na principech, které si v Německu může dovolit jen on. Nejlepší Němci, nebo hráči v bundeslize, jsou identifikováni a koupeni Bayernem. Tam se musí prosadit v silné konkurenci.

Němec, co nastupuje za Bayern Mnichov, prakticky automaticky hraje na národní tým. Na začátku 80. let to byli Rummenigge a Breitner, pak Matthäus, Brehme a Augenthaler, v 90. letech Kahn, Klinsmann a zase Matthäus, či poté Ballack.

Pokud hráči vzejdou přímo z Mnichova či okolního regionu, odemyká jim to další sílu, ještě větší identifikaci s klubem. Tak se formují velké týmy. Od roku 2005, stejně jako v předchozích 40 letech, tu vyrostla třída odchovanců světové kvality.

Schweinsteiger, Müller a já jsme dodali ještě vyšperkovali heslo „mia san mia“, tedy přístup, podle nějž klub vždy věří sám sobě, a všichni vždy věří jemu. Müller a Neuer teď spolu s Lewandowským garantují tituly. V roce 2020 dokonce tým zopakoval treble z roku 2013.

Bayern i celý Mnichov mají vše, co dopomáhá k úspěchům: moderná stadion, skvělé město, spoustu fanoušků. V Německu je ale dost míst s podobným potenciálem. Ale Hamburk si půjčoval peníze od fanoušků, spadl do druhé ligy jako Schalke, Frankufrt, Berlín a Kolín.

Dortmund před 20 lety málem zbankrotoval, zachránila ho pomoc od Bayernu. I proto bundesliga, druhá finančně nejsilnější liga na světě, čeká od roku 1997 na to, aby Ligu mistrů vyhrál někdo jiný než Bayern.

Na jednu stranu to staví Bayern do komfortní situace. Národní liga se s mezinárodními poháry nedá srovnávat, Bayern tak víc než kdokoli jiný v Německu profituje z ekonomického růstu evropského fotbalu. Od roku 1998 víc než šestkrát navýšil svůj obrat. Málokdo jiný posílá nabídky na hráče, které chce Bayern. Jeho ohromná výhoda mu dokonce dovoluje vybrat si slabší chvilky.

Na druhou stranu se vzdouvá nebezpečí. Ve druhé polovině osmdesátých let, kdy italské kluby převzali tamní industrialisté, byla dobrou dekádu dominantní ligou Serie A. Matthäus, Brehme, Klinsmann, Völler a Hässler, jádro německých mistrů světa z roku 1990, sehrálo v Itálii své nejlepší roky. V této době se málokdy hrálo finále bez Juventusu nebo AC Milán, a Bayern v ní nevyhrál Ligu mistrů.

Teď můžeme stát na prahu dekády Premier League, kterou financují bohatí podnikatelé z celého světa, ale i samotné státy, které chtějí sportem zlepšit svou reputaci. Letos jsme se téměř dočkali třetího čistě anglického finále za čtyři roky.

Tato paralela s italskou érou může mít své následky. V roce 2014 Lewandowski přišel z Dortmundu do Bayernu. Dnes ti nejlepší trenéři světa nemohou odolat volání Anglie a ti nejžádanější hráči z bundesligy už se nepřesouvají se samozřejmostí do Bayernu. Haaland nejspíš zamíří do Premier League, stejně jako dva roky předtím Havertz, jsou i spekulace o Gnabryho odchodu.

Pokud několik výjimečných talentů této generace bude anglickou ligu brát jako výrazně větší lákadlo než německou, bude to problém pro Bayern i celou bundesligu.

Slabost celé bundesligy může Bayern v dlouhodobém hledisku také oslabit. Možná se to už děje. Bayern mezi lety 2010 a 2016 došel do semifinále šestkrát a do finále třikrát ze sedmi pokusů. Od 2017 do 2022 se do poslední čtyřky probil jen dvakrát ze šesti možností. Letos byl už podruhé za sebou poražen ještě před semifinále, tentokrát outsiderem z Villarrealu.

To vše přichází v době, kdy se loučí stará generace z vedení. Hoeness, pro kterého je Bayern celoživotní prací, dlouhou dobu vedl klub jako majitel. Teď jsou v čele dva další bývalí hráči, Hasan Salihamidžič a Oliver Kahn, dva vítězové Ligy mistrů z roku 2001.

Teď je na nich, aby posílili tým v době, kdy všichni jen volají po investicích a přehlížejí své vlastní mladé talenty. Musí posilnit družstvo způsobem, který bude vyhovovat klubu i národu, s místními i mezinárodními hvězdami, které najdou domov v Mnichově. Aspirací Bayernu je patřit na vrchol Evropy.

		Z	V	R	P	Skóre	B
1. Bayern		34	24	5	5	97:37	77
2. Dortmund		34	22	3	9	85:52	69
3. Leverkusen		34	19	7	8	80:47	64
4. Lipsko		34	17	7	10	72:37	58
5. Union Berlin		34	16	9	9	50:44	57
6. Freiburg		34	15	10	9	58:46	55
7. Köln		34	14	10	10	52:49	52
8. Mainz		34	13	7	14	50:45	46
9. Hoffenheim		34	13	7	14	58:60	46
10. Frankfurt		34	10	12	12	45:49	42
11. Mönchengladbach		33	11	9	13	52:61	42
12. Wolfsburg		34	12	6	16	43:54	42
13. Bochum		33	12	6	15	38:50	42
14. Augsburg		34	10	8	16	39:56	38
15. Stuttgart		34	7	12	15	41:59	33
16. Hertha Berlin		34	9	6	19	37:71	33
17. Bielefeld		34	5	13	16	27:53	28
18. Fürth		34	3	9	22	28:82	18

Premium

Jan Podroužek

Bayern dráždí i pomáhá. Místo elitářství chce pomoct zatraktivnit ligu

Ročník 2021/22

29. dubna 2022 • 18:46

Mundial: Kadeřábek o Nagelsmannově kouzlu. Takovou taktiku jsem nezažil