Góly, styl, dominance… Kane je král stvořený pro bundesligu. V Bayernu si staví trůn
BLOG PHILIPPA LAHMA | Harry Kane je pro Bayern dokonalým hráčem. Je jako stvořený pro bundesligu, která už léta patří mezi nejproduktivnější soutěže v Evropě, pokud jde o počet vstřelených branek. Německý fotbal se vyznačuje střídáním útoků, kdy se hra přelévá tam a zpět a vzniká mnoho šancí na obou stranách. Bayern je při tom v pokutovém území soupeře častěji než kterýkoli jiný tým. Proto, že je Kane před bránou sebevědomý a přesný a dokáže využít svou výšku i schopnost hlavičkovat při rozích a standardních situacích, střílí góly jako nikde jinde.
Statistiky jsou skvělé – jeho střelecká bilance v bundeslize je více než jedenapůlkrát lepší než v Premier League či v dresu národního týmu. Na německých stadionech dal více gólů (74), než odehrál zápasů (72), čímž výrazně překonal rekord Gerda Müllera (0,85 gólu na zápas).
Zdá se, že Kane by mohl lámat všechny možné rekordy. S 12 góly v 9 zápasech, pokud bude pokračovat v tomto tempu, překoná rekord Roberta Lewandowského z roku 2021 (41 branek). Kdo ví – možná jich v této sezoně dá 45 nebo 50. V Německu proměnil všech 18 svých penalt.
Způsob, jakým se na ně připravuje – jeho postoj, technika střelby – je mimořádně profesionální. Já sám jsem při poslední penaltě kariéry uklouzl. Letěl jsem dopředu a míč přelétl branku.
Kane se rozhodl správně, když přestoupil do Mnichova. Ve dvaatřiceti letech je dominantní postavou bundesligy. V Anglii žádný titul nezískal, ale v Mnichově už jeden vyhrál – a další pravděpodobně přijdou. Možná se to stane i na mezinárodní scéně. Aby se hráč mohl rozloučit jako skutečná legenda, takovou slávu potřebuje. V Bayernu si Kane může na sklonku kariéry postavit vlastní trůn, protože klub mu dává velký prostor a on si užívá obrovskou svobodu.
Ve třetí sezoně v Mnichově naplno uplatňuje svůj herní styl. Naplňuje stejnou roli jako v Tottenhamu – jako hrotový útočník, který se vrací pro míč do středu pole, rozdává přihrávky a mění strany. Nepamatuji si forvarda, který by měl lepší přihrávku. Má také výborný cit pro to, kdy se má přesunout do pokutového území.
Správná rovnováha. Ale co s Musialou?
Není nic neobvyklého na tom, že si nějaký fotbalista vytvoří z Bayernu „svůj klub.“ I proto se mu říká „hráčský klub.“ Tato zvláštní kultura, která dává fotbalistům velkou volnost v rámci systému, se ale občas může vymstít. Kane to poznal v roce 2024, kdy Bayern po jedenácti letech poprvé nevyhrál ligu – částečně i kvůli tomu, že měl v lize silného soupeře, Leverkusen vedený Xabim Alonsem.
Tento přístup má i jiné nevýhody. Bayern potřebuje trenéra, který dokáže rozpoznat potenciál jednotlivých hráčů. Jinak mohou i drahé posily selhat. James Rodríguez, Philippe Coutinho, Sadio Mané či Palhinha se nikdy nestali součástí týmu – nikoli kvůli schopnostem, ale proto, že neměli jasně určenou pozici. Declan Rice by to měl v záloze těžké – jeho konkurenty by byli Joshua Kimmich, Leon Goretzka a Aleksandar Pavlovič, tři němečtí reprezentanti, kteří mají „bavorskou“ mentalitu hluboko zažitou.
Nyní se však zdá, že v Bayernu znovu našli rovnováhu. Kádr má správnou šíři, průměrný věk i jasně dané role. V obraně stojí tři robustní a rychlí stopeři – Jonathan Tah, Dayot Upamecano a Kim Min-jae – kteří se mohou měřit s nejlepšími útočníky světa. Ve středu pole si Kimmich, Goretzka a Pavlovič vzájemně konkurují, ale zároveň se mohou střídat. Na křídlech působí dva hráči mezinárodní úrovně – Michael Olise a Luis Díaz. A vepředu všechno spojuje král Kane.
Z toho, že tým má jasnou hierarchii, těží i ostatní. Serge Gnabry našel nové místo na pozici číslo 10. Dalším příkladem je sedmnáctiletý Lennart Karl – když přijde na hřiště, okamžitě je vidět, přináší své driblinky a střelecké schopnosti a rychle se stává důležitým hráčem. Jen u některých pozic ještě není úplně jasné, jak by měly být obsazeny. Konrad Laimer se nyní prosadil jako krajní obránce. Jako vášnivý, silný běžec a neúnavný tahoun výborně doplňuje své spoluhráče.
To vše vyžaduje trenéra, který má cit pro klubovou kulturu. Nejvhodnější jsou bývalí hráči, kteří sami nastupovali na nejvyšší úrovni. Přinášejí totiž vnitřní porozumění týmovým procesům a přirozenou autoritu. To platí i pro Vincenta Kompanyho. Ví, jací hráči se k sobě hodí a jak spolupracují. Je přesně tím, co se Bayernu Mnichov líbí.
Nyní přichází fáze, kdy Bayern narazí na špičkové mezinárodní soupeře. Teprve to ukáže, jak pevná je jeho struktura. PSG, Manchester City a Arsenal mají podobně kvalitní hráče. Luis Enrique, Pep Guardiola a Mikel Arteta však kladou mnohem větší důraz na systém. Bude napínavé sledovat, kdo zvítězí – zda tým, který se vyvinul sám, nebo ten, který je pevně formován filozofií trenéra.
Očekávám, že Bayern bude velmi těžké porazit, pokud jeho klíčoví hráči zůstanou zdraví. Jeho monopol v bundeslize mu hraje do karet – hraje tam ve správném rytmu a v pohodě. Momentálně je těžké si představit, kdo by ho mohl v Německu porazit. Po sérii výher je mužstvo plné sebevědomí a má týmový duch. To je vidět v okamžicích, kdy se hráči navzájem povzbuzují. Jsou jednotní.
Zajímavé však bude sledovat, co se stane, až se Jamal Musiala vrátí po zranění. Tým si bez něho vede skvěle a hraje výborně. V tuto chvíli se všechno točí kolem Kanea – a ten to vrací góly. Musiala je vedle něho jedním z nejlépe placených hráčů, prodloužili mu smlouvu do roku 2030. Je to velký talent, hráč s vlastním stylem. Podaří se ho úspěšně integrovat, nebo tím Bayern ztratí svou jasnou strukturu?
Jak víme, tým je úspěšný jen tehdy, když je víc než pouhým součtem svých jednotlivých částí.
Autor byl kapitánem vítězného týmu MS 2014 a turnajovým ředitelem EURO 2024. Dnes patří se svými spolupracovníky mezi sportovní poradce VfB Stuttgart a je asistentem trenéra týmu U-12 ve svém domovském klubu FT Gern, kde hraje jeho syn. Deník Sport publikuje jeho komentáře v České republice exkluzivně, a to díky spolupráci s Die Zeit a jeho redaktorem Oliverem Fritschem.
