Je to definitivní. Alexis Sánchez opouští prostředí Emirates Stadium a bere za kliku jiného fotbalového chrámu – Old Trafford. Po mém soudu je Arsenal poraženým v této neobvyklé hráčské směně. Dokonce drtivým poraženým.
Ač to ortodoxní příznivci klubu neuslyší rádi, „gunners“ už nepatří mezi nejhodnotnější značky v Premier League. A hráči se podle toho chovají. Špičkoví „kopáči“ chtějí jinam, touží po trofejích, potřebují se prát o titul v lize nebo v Champions League. V Arsenalu se jim takového – jinde obvyklého standardu - nedostává.
Vůbec neobstojí nářky Arséna Wengera, že Sánchez se rozhodl odejít do United především kvůli buclatější sumě na výplatní pásce. „Nechápu, proč by někdo chtěl odejít z Arsenalu. Ale za třicet let jednání o přestupech se o lidech naučíte mnohé,“ pronesl uražený kouč londýnského klubu a ještě si na účet Chilana přisadil. „I Manchester City z boje o něj vycouvali, to jasně ukazuje, že ani my jsme neměli šanci mu dát odpovídající smlouvu.“
Samozřejmě, Sánchez jde za penězi. O tom není sporu. Manchester mu nabízí exkluzivní podmínky, třináct milionů korun týdně. Z toho se normálnímu pozemšťanovi motá hlava. Ale to přece není Chilanova vina. Naopak. Nádhernou výplatu si vystřílel osmdesáti góly za čtyři roky v Arsenalu, v životopise má zakotvenou i slušnou štaci v Barceloně. A šéfové United si myslí, že taková je jeho cena. Za mě v pořádku.
Sánchez ale prchá z Emirates Stadium i proto, že neviděl smysl dalšího lopocení v červenobílém triku. V Manchesteru cítí větší šanci pro útok na titul. Ne letos, v aktuální sezoně Premier League vládne jiný klub z Manchesteru, ale třeba napřesrok. Jinak řečeno: opouští Arsenal i proto, že mu nevěří. Sportovně nevěří.
Při pohledu do historie „gunners“ navíc není odchod chilského zabijáka ke konkurenci ojedinělým excesem. Právě naopak. „Nechápu, že tým jako Arsenal dovoluje svým nejlepším hráčům, aby odešli k rivalům. Arsenal v osobě Sáncheze ztrácí skvělého fotbalistu. On je vítězem celé výměny,“ nechal se slyšet Robert Pires, pamětník posledního zaprášeného titulu Arsenalu ze sezony 2003/04.
Patrick Vieira (Juventus), Ashley Cole (Chelsea), Thierry Henry (Barcelona), Samir Nasri (City), Cesc Fabregas (Barcelona), Robin van Persie (United). To všechno jsou jména, která opustila severolondýnskou adresu, aby si splnila své přání a tužby v jiném dresu. A dalším v řadě je Alexis Sánchez.
Ne, tady nejde o rozmařilost Chilana, jak se snaží přesvědčit okolí Arséne Wenger. Tady jde v první řadě o nebezpečně klesající kredit Arsenalu.
Kdo za to může?
Jedna z odpovědí by mohla být na šest písmen…
Témata:
fotbal, blog, Arsenal, sport, Manchester United, Sánchez, Radek Špryňar, Sport na Heureka.cz
Související články
