Plzni patří za výkony v Evropě dík, ale Záhřeb je velkou výstrahou
Na chvíli zapomeňme na čtvrteční ničemnou práci v Záhřebu, kde pro Plzeň skončila túra Evropou. Prožitý rok na mezinárodní scéně se zapíše do kroniky klubu jako úspěšný. Viktoria má za sebou vysoce atraktivní setkání s Realem Madrid, zaujala poutavým finišem v základní skupině Ligy mistrů, kdy v závěrečných dvou kolech svalila CSKA Moskva a v silně emotivním vystoupení i AS Řím, za což zaslouženě vplula do jarní fáze Evropské ligy. To je náramná věc, která se za posledních třináct let povedla pouze a jen Plzni. Navíc opakovaně. Už potřetí. Važme si toho, važme si zážitků, které celému Česku klub na podzim servíroval. A díky za ně!
Na jaře ale skončila pouť rychle. Při vší úctě a respektu k soupeři až příliš rychle… O kolo dřív než v předchozím ročníku. Viktoria by to měla brát jako výstrahu, varovně vztyčený prst.
Je totiž mužstvem dvou tváří. Jakýmsi fotbalovým Jekyllem a Hydem.
V domácím prostředí dovede pětinásobný český mistr celkem umně skrýt vlastní nedostatky. Ukázat hezčí tvář. V naší lize i v Evropě. Jakmile ale Plzeň opustí tuzemské hranice, herní trable se většinou odhalí v plné nahotě.
Čtvrteční večer to jen potvrdil. Dinamo vzalo svěřence Pavla Vrby do školy. Chcete lekce zdarma? Prosím, stačí říct. Instruktáž v rychlosti, v kontrole míče ve sprintu, v dynamice přechodu do útoku, v technických dovednostech, v situačním a intuitivním chování v šestnáctce soupeře. Tohle všechno měla parta profesora Nenada Bjelici ve svém repertoáru. Plzeň nikoliv. „Určitě jste to všichni viděli, rozdíl byl v kvalitě,“ vzdychl Luděk Pernica.
V pořádku. Není vůbec na škodu si na rovinu přiznat, co stejně všichni viděli. V Česku totiž bývá mnohem častější zabalit problémy prostoduchými kecy, či je odklonit bezobsažnými frázemi a utéct od starostí. Respektive o nich vědět, ale neřešit je. Buď proto, že to neumíte, nebo - a to je ještě horší - nechcete. Obě možnosti jsou pouhou cestou do zatracení.
Snad nejde o dětskou naivitu, ale jsem přesvědčený, že v Plzni přemýšlejí jinak. Ostatně o tom celé fotbalové prostředí mnohokrát utvrdili. Viktoria se momentálně nachází ve startovací fázi přestavby mužstva, současný tým má bezesporu své limity a občas do nich pořádně ducne hlavou. Zabolí to. Jako proti Dinamu. V tomto ohledu má (asi) na záhřebský výpadek nárok, byť i tak dost devalvuje její podzimní jízdu Evropou.
Ve zbývajícím průběhu jarní sezony, kdy se bude se Slavií přetahovat o mistrovský pohár, i v té následující, však musí transparentně ukázat, že nepřešlapuje na místě, ale vyvíjí se. Zapracovat na šíři kádru, aby se jí nestala stejná lapálie se stopery, byť šlo o složitě předvídatelnou věc. Ale znáte to, štěstí přeje připraveným. Trefovat se ještě víc v transferech, vylepšovat a kultivovat klubovou kulturu. Jen tak může udržet kontinuitu s dynamicky pulsující Evropou.
V Česku bereme za fajnovou věc postup do jarní části evropských pohárů. V tomto bodě si dovolím vyjádřit nesouhlas. Domácí mistr, potažmo vicemistr, by měl mít výraznější ambice. Minimálně v chudší Evropské lize. A podle toho se zařídit a ještě tvrději pracovat.
