Víc než vítězství nad Anglií, je způsob, jak k němu Češi došli
Tohle se povedlo. A moc. Národní tým ponížil Anglii, v kvalifikaci ji donutil kapitulovat přesně po deseti letech a jednom dni. To je samo sebou výjimečná zpráva, jelikož Česko složilo semifinalisty loňského mistrovství světa. Ale mnohem důležitější je způsob, jak k vítězství nad Albionem došlo.
Nejen pracovitostí na každém metru hřiště, zodpovědností všech jedenácti lidí na trávníku, intenzitou po celých devadesát minut, ale ve hře byly i pasáže, a vůbec ne málo, které jednoduše bavily. Měly smysl, kombinace myšlenku, odvahu, přímočarost, taktickou vyspělost. Eden se bavil podobně jako při domácích představení Slavie.
Byli tohle vážně Češi?
Štípnutí do tváře je při vzpomínce na nedávnou marnost v Kosovu rozhodně na místě. Ale ano, byli. Energičtí, překvapivě velmi fotbalově na výši. Takticky připravení.
Den před utkáním Vladimír Darida odvážně tvrdil, že se reprezentace nechce zapikat před vápnem a čekat na smrt. Naopak, že bude chtít být kurážná směrem vpřed. Že tohle je správná cesta. Málokdo zkušenému bardovi věřil. Možná ani on sám netušil, že přesně takto se bude odvíjet strhující scénář šesté kvalifikační bitvy. Že Češi budou nadmíru aktivní, budou krást Angličanům míče a uvědomělou kombinací mašírovat vpřed. Panika neměla ve hře vítězů místo.
Vše kořenily některé obzvlášť výjimečné výkony. Kompletní obranné čtyřky, nádherný příběh – z pekla do ráje - prožil Lukáš Masopust. Dvakrát chyboval před první brankou, aby ho zlý moment pranic nesrazil a v závěru se vykoupil servírováním lahůdkového pasu střelci vítězné branky Zdeňku Ondráškovi. I on napsal strhující story…
Euforie za pár hodin odezní, už v pondělí čeká Česko všední přátelák se Severním Irskem. O to víc bude zrádnější. Národ bude znovu čekat vysokou kvalitu, tým ji znovu nutně potřebuje ukázat. A následně si vše dobré přenést do listopadu, kdy navzdory sladkému triumfu nad Anglií, bude třeba postup na mistrovství Evropy potvrdit v domácím duelu s Kosovem.
