KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Když na konci minulého týdne odpálil Karel Poborský vlastní volební kampaň, odkazoval na pondělní tiskovou konferenci, kde se veřejnost dozví víc. Stalo se? Jen částečně. Šance výrazně zapůsobit a získat si drobný, ovšem důležitý náskok v „nejdůležitějším zápase“, zůstala nevyužita.
O novém předsedovi svazu bude rozhodovat 201 delegátů na valné hromadě FAČR. Zase půjde o politiku, o sliby, o známosti, o sílu lobby. V tomto ohledu to nebudou jiné volby, než ty předchozí za estébáckého dozorování Romana Berbra. Rozdíl bude v tom, že kandidátů na předsedu může být víc, že za nitky - byť v českém fotbale se nedá vyloučit vůbec nic - už nebude tahat Náčelník, s čímž souvisí výrazně širší názorová pluralita.
Vyhlášením kandidatury si Poborský strategicky velmi správně uzmul právo jako první přednést vize, jakým směrem a způsobem chce vést tuzemský sport číslo jedna. Získal možnost přímého zásahu do prostředí, které je stále paralyzováno událostmi z října minulého roku a které zatím jen vyčkává, do jisté míry tápe a žije v obavách z nečitelné budoucnosti.
Využil toho? Nikoliv. Respektive jen částečně. V souvislosti s jeho případným angažmá v pozici hlavního manažera českého fotbalu stále zůstává nezodpovězeno mnoho otázek. Jaké jsou konkrétní vize, s kterými chce dobýt Strahov? S kým hodlá spolupracovat a pragmaticky získávat podporu uvnitř hnutí? Stojí za ním silné kluby a klíčoví hráči? Kdo patří do jeho volebního štábu?
Ani na jednu z těchto otázek konkrétně neodpověděl. Spíš mlžil, volil přespříliš diplomatický tón řeči, a to i ve chvíli, kdy dostal šanci zcela jasně se vymezit proti Miroslavu Libovi, bývalém hlavním Berbrově spojenci.
Poborský měl přitom dokonalou příležitost jasně vytyčit svoje území, dát roztříštěnému prostředí najevo, že je silnou osobností přinášející témata, která budou rezonovat a oslovovat fotbalový národ napříč republikou. A především, že se s nimi – minimálně částečně - ztotožní. Frázemi o nápravě prostředí, v kterém mají vyrůstat děti a v kterém se pohybují i babičky a dědečkové, nikoho extra neohromí. Ani mu nezajistí volební potenciál.
Je to dluh, který bude muset Poborský v nejbližší době napravit. Je fajn, že má v hlavě srovnané, jak efektivně pracovat s mládeží, jak nastavit parametry sportovního rozvoje, ale pozice nejvyššího představitele asociace si žádá i manažersky mimořádně přesný a v mnohých ohledech širší vhled do fotbalové problematiky. V dnešní složité době obzvlášť.
Rozhodně netvrdím, že Karel Poborský je špatný kandidát na asociačního předsedu. Ale aby byl i důvěryhodný, což je naprosto zásadní, musí mít vše promyšlené, a to do detailu. Pokud by opravdu měl, nedošlo by v závěru tiskové konference k nečekaně rozpačité reakci na otázku: proč by se měl stát předsedou. Po sérii nesmělých úsměvů ze sebe vysoukal, že „vždycky jsem byl na sebe přísný a náročný, jsem objektivní, neúplatný.“
Příště to chce lépe, konkrétněji a sebevědoměji.
Témata:
blog, sport, Radek Špryňar, fotbal, Fotbalová asociace České republiky, Karel Poborský, Roman Berbr, Sport na Heureka.cz
Související články
