Když odstoupil trenér Joel Quenneville, byl to pro kabinu šok. Neměli jsme to jednoduché, ale možná nám pomohlo, že hned poté, co k tomu došlo, náš čekal zápas a museli jsme se soustředit hlavně na hokej a tolik nás to nerozptylovalo. S klukama jsme se o tom samozřejmě bavili. Všichni o tom čtou, vždycky někdo zná někoho, kdo ví trošku víc nebo uvede věci na pravou míru. Ale nebylo to tak, že bychom probírali jen tohle, spíš občas někdo něco nadhodil.

Q ze mě za dvě sezony na Floridě udělal lepšího hráče. Rozuměli jsme si, vedl nás dobrým směrem. I kvůli covidu jsme však neměli možnost vídat se jinde než na zimáku, i na trénincích ovšem bylo setkávání omezené. Znám ho jen jako trenéra. Měl něco za sebou, v NHL vyhrál 969 zápasů, získal tři Stanley Cupy. Najednou odstoupil a byl pryč. Je mi líto, že to potkalo našeho kouče. Ale souhlasím se všemi kroky, jaké byly podniknuty. Co se kdysi stalo v Chicagu, nemá v hokeji ani v životě co dělat. Jen toho poslední dobou vylézá nějak moc.
Do sezony jsme vstoupili parádně, z jedenácti zápasů deset vyhráli, zdolali jsme i dosud neporaženou Carolinu, což byla docela výzva. Myslím, že dosavadní asistent Andrew Brunette, který tým převzal po Quennevillovi, může tenhle směr udržet. Jsme schopni dotáhnout zápasy k vítězství, nenecháme se zlomit. Lídři jako Barkov nebo Huberdeau tým táhnou, máme zkušeného ‚Jumba‘ Thorntona a ‚Hornyho‘ Hörnqvista, kteří vědí, co kdy říct nebo provést. A vyhrávat nás baví.