Adept na triumf ve Zlatém míči musí vytrvale zářit, není důležité kde
Nejlepším fotbalistou roku by měl být ten, komu se nejlépe vydaří nejdůležitější turnaj. Pravidlo, které mnoho let téměř neochvějně posouvalo na trůn hvězdy mistrovství světa či Evropy. Stačí připomenout kapitána italských mistrů světa 2006 Fabia Cannavara nebo Mathiase Sammera, oporu německých evropských šampionů o deset let dříve. Ti, kteří na vrcholné události propadli, byť jinak měli po celý rok skvělou formu, neměli nárok. To už však neplatí.
Pohled se změnil jinou skladbou respondentů. Na starém kontinentu loni nejzvučněji tlouklo fotbalové srdce při EURO. Obdivovanými se stali triumfující španělští grandi, nemenší měrou ale také Cristiano Ronaldo, Andrea Pirlo nebo Gianluigi Buffon. Mezi nimi je nutné hledat krále roku 2012! Tak by zněl někdejší apel.
EURO však cloumalo jen starým kontinentem, a přestože má Evropa ve FIFA silné zastoupení (53 zemí), proti zbytku planety je to málo. Právo hlasovat ve Zlatém míči má nyní 209 členských států světové federace, Evropané mají tedy pouze čtvrtinu rozhodovací síly.
Letošní vítěz Lionel Messi jako Argentinec na evropské měření nemohl, což je nevýhoda, ale někdy i přednost. Neměl sice příležitost se předvést, na druhé straně si ovšem ani nemohl pokazit dobrý dojem jako třeba český brankář Petr Čech, jenž jako hrdina Ligy mistrů získal v jarní části hodně kladných hlasů. Ty na EURO pozbyl.
Výhrada, že Messi naprosto selhal v roce 2011 na šampionátu Jižní Ameriky, kterou s oblibou připomíná trenér Realu Madrid José Mourinho, je také z globálního pohledu voličů marginální. Ostuda argentinského týmu na vlastní půdě vyvolala úsměvy ve vítězné Uruguayi, škodolibou radost v Brazílii, ale nepřekročila významně jihoamerický kontinent. S deseti členskými zeměmi FIFA totiž tvoří naprosto zanedbatelný počet pro ovlivnění planetární ankety.
Ač to zní na první poslech nepochopitelně, Messimu neublížilo ani propadnutí týmové i individuální na MS 2010 v Jihoafrické republice. Turnaj sledoval sice celý svět, ale důležité je, s jakým zájmem. Účastnilo se ho 32 zemí, dejme tomu stejný počet si dělal nárok na to, že by na něj mohl proniknout. Zástupcům ostatních to bylo jedno. Jejich reprezentace se na něj nikdy nepodívá, tak co se vzrušovat a všímat si, kdo září. A opět matematika: odstavených jsou víc než dvě třetiny, kam se zhoupne hlasování o nejlepšího fotbalisty zeměkoule je tedy logické.
Adept na triumf ve Zlatém míči nyní musí naplňovat jiná kritéria: vytrvale oslňovat po celý rok. A je jedno v jakých soutěžích, v jak významných zápasech. Musí dávat krásné góly nebo na sebe poutat aspoň skvělými finesami. Musí být rovněž patřičnou celebritou, aby zaplňoval televizní obrazovky co nejčastěji, nejlépe každý den. Když pak na krátkou dobu vymizí, třebaže v období nejdůležitějšího turnaje roku, není to tak citelná ztráta.
Tento náhled si velice dobře uvědomuje i Messi. „Největší radostí pro mě bude, až převezmu Zlatý míč v roce 2014, když vytáhnu rodnou Argentinu k titulu mistrů světa,“ prozradil své přání spolupořadateli ankety francouzskému časopisu France Football.
Ví, že bez podobného triumfu se stane v historii fotbalu jen pokřivenou legendou, byť by získal dvouciferný počet Zlatých míčů.
