Nemá cenu se dál trápit, končím! Tato slova pronesl slávistický trenér Michal Petrouš do televizních kamer dřív, než šel do šatny a podíval se do tváří svým svěřencům zdecimovaných ostudnou domácí porážkou s Mladou Boleslaví 0:4. Pochopil, že dál už společnou agónii prodlužovat nelze, dobrovolné odstoupení se stalo jediným přijatelným řešením.
Postoj chlapa se musí ocenit. Mohl nadále hořekovat, že na trávníku hráči dělají chyby (i ti zkušení, za první gól může Gecov, za vyloučení brankáře Hrubeše kapitán Kisel), sestavu lepí z toho, co je k dispozici, žádných zvučných posil se od vedení nedočkal. A našel by jistě i další důvody, proč se nedaří, které neukazují přímo na něj.
Přesto jeho čin přišel pozdě. Položit funkci měl podle fanoušků o tři kola dříve, když se podepsal pod neskutečnou ostudu 0:7 doma s Teplicemi. Šlo o největší porážku Slavie v ligové historii a nejvyšší domácí prohru v Gambrinus lize. To mu příznivci nikdy neodpustí a dalšími výkony si je rozhodně jinak nezačal aspoň trochu udobřovat.
Jejich chystané kroky k Petroušově odvolání nyní ztrácejí význam, trenér je sám předešel. Odešel nakonec se ctí, byť by jí zachránil o notný kus více, kdyby našel odvahu učinit tak po Teplicích. A Slavia by možná neprohrála v Jihlavě a nezažila další hanbu s Mladou Boleslaví.
Související články
