Čech je podeváté králem právem. Ostudou je, že tu není nikdo lepší
Nikoho to nemůže bavit, ani samotného panovníka ne. Petr Čech byl korunován fotbalovým králem České republiky už podeváté, z toho osmkrát za posledních devět let. Nuda, stereotyp. Možná. Ale výhrady, že jde o znevážení ankety, v žádném případě. Petr Čech je až do omrzení vyhlašován nejlepším českým fotbalistou naprosto právem z jednoduchého důvodu – nikdo jiný si trofej totiž nezaslouží.
Pro český fotbal je velkou ostudou, že má jediného svého vyslance, jenž obstojí v nejnáročnější evropské konkurenci. Petr Čech chytá v anglické Premier League, která je pokládána za jednu z nejlepších klubových soutěží na světě, za slavný Arsenal FC, klub velkých tradic a neustále vysoké výkonnosti.
Není náhradníkem, leštičem lavičky, je pořád jeho oporou. Pravidelně se s Arsenalem probojovává do závěrečných kol Ligy mistrů a není podstatné, že triumf od něj leží hodně daleko. Kdo jiný se může něčím takovým pochlubit?
Nikdo. Předstrčit účelově před Čecha jiného hráče, jen aby se narušil unavující sled jeho korunovací, je mrzká pohnutka, která nemůže obstát. Ostatně stačí připomenout rok 2014, kdy se stal českým králem David Lafata, jenž se v mezinárodní konfrontaci nikdy nedobral vyššího uznání a pokusy ozdobit zahraniční ligové soutěže, ať v Rakousku či Řecku, skončily nezdarem.
To Lafatova korunovace byla ostuda, přičemž ani není nutné připomínat všechny jeho prohřešky proti dobrým mravům a sportovnímu duchu. I v tomto ohledu je Čech až děsivým vzorem profesionála.
A znovu je třeba upozornit, že bohužel jediným. Přidává si jeden vavřín za druhým – celkově jich má už devět, jako dva nejzdatnější v počtu korunovací za ním jsou Ivo Viktor (5) a Pavel Nedvěd (4). Přitom jde o dva hráče, kteří výrazně prolomili světovou bariéru.
Nedvěd se stal držitelem Zlatého míče nejlepšího fotbalisty Evropy za rok 2003, Viktor skončil v roce 1976 v nejuznávanější anketě třetí. Čech takové zásluhy zdaleka nemá, přesto oba válcuje.
Září totiž v období, kdy nemá konkurenci, schopného jedince, který by oslovoval evropské fotbalové dění. Bída s nouzí, zlepšení přitom v nedohlednu. Na nejvyšší úrovni setrvává jediný – brankář Čech. Proto buďme rádi, že aspoň on tu je a neušklíbejme se, když se znovu stane hlavou pomazanou.
Až skončí, upadne český fotbal, pokud se nečekaně neobjeví jiná veličina, do úplného marasmu. Jména na trůnu se budou asi střídat, anketa získá švih, zbaví se stereotypu, ale na úkor kvality. Panovníka hadráře si přece nemůže nikdo přát.
Ať vyhrává Čech ještě hodně dlouho. Bude to důkaz, že český fotbal umí pořád evropskému někoho nabídnout.
