Je to drsný souboj mezi dvěma muži, kteří mají všechno: fištrón, moc i peníze. Jenže ani zdaleka nepřipomíná duel pistolníků, kteří stojí čelem přímo proti sobě. Ošklivý svár plzeňského bosse Tomáše Paclíka a sparťanského šéfa Daniela Křetínského, který vrcholí korupční aférou, je tragédií pro český fotbal.
Nemohou si přijít na jméno – a přitom oba znamenají převratnou sílu, která do fotbalu značky Czech made zasáhla. Nejdříve se o to postaral Křetínský v dresu J&T, který nalil do Sparty stamiliony korun, dal jí obrovské možnosti, ať už co do nákupu hráčů nebo angažování trenérů, ale dlouhodobé výsledky tomu neodpovídají.
Olomoucký podnikatel Paclík nastupující za vodárenský gigant Veolia se v Plzni objevil zničehonic po zmizelém kontroverzním majiteli Miroslavu Křížovi a výsledky na dříve položených základech přišly nečekaně brzy. Plzni se ve skromnějším prostředí povedlo to, co Letenští po nadějné etapě nikdy nedotáhli do konce.
Otázkou bohužel nyní je, nakolik obdivuhodný vzestup zkalí podezření z korupce. Pokud se potvrdí – a o práci šíbra Martina Svobody alias Chřestýše mluví v zákulisí tolik lidí a tak dlouho, že na tom něco bude – těžko by šlo jen o jeden zápas (Jablonec-Plzeň 0:2). Teď je hlavní otázkou, jestli korupční kauza, vyvolaná Křetínským, „doleze“ až k Plzni.
Pokud ano, byl by to tvrdý direkt, který by poškodil i přímo Paclíka. Byť si to možná tolik neuvědomuje. „Ať přinesou jediný věrohodný důkaz o zapojení kohokoli z Plzně do korupce a já mu useknu hlavu,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes.
Fajn, jakkoli s takovými příměry bych v plzeňském kontextu raději šetřil. Jenže tím to asi neskončí, že. Stín by ulpěl i na Paclíkovi, vždyť v jehož firmě k nepravosti došlo. Nikoho už nebudou zajímat jeho slova, že o ničem nevěděl.
A k ničemu bude, že prý udělal vše pro to, aby protřelí fotbaloví funkcionáři František Mysliveček nebo Adolf Šádek (případně kdokoli jiný) nesáhli k „nepovoleným prostředkům“ – a nenaháněli Chřestýše…
U Křetínského panují oprávněné obavy o způsob, jakým vše vyvolal, jak si počínal při sběru materiálu do své proslulé kabely, z jakých pohnutek začali vypovídat rozhodčí Adámek s Býmou a kdo je k tomu přiměl. Na druhé straně je vždy hlavní to, zda došlo ke „zločinu“. Mnozí lidé jako šéfka sudích Dagmar Damková mají potřebu řešit spíš to, jak se vše dostalo ven…
Pak už nemohlo nic být jako dřív. A jestliže teď Paclík mluví o „dlouhodobé nekalé činnosti zakomplexovaného člověka, který je kvůli svému egu ochoten zničit celou Gambrinus ligu“, je to smutný důkaz toho, kam až může dojít vztah dvou jistě inteligentních a schopných mužů z velkého světa.
Osobní svár mocných fotbalových bossů pro fotbal znamená nenávratnou škodu. Právě oni dva by navzdory pochopitelné rivalitě měli spolurozhodovat o jeho přítomnosti i budoucnosti, na nich by mělo záležet, kam se bude ubírat, jak bude úspěšný. Od jeho základního fungování, přes image až třeba po reprezentaci nebo právě férová pravidla hry, která se budou dodržovat.
Smůla je, že to nedokážou – ale doplácejí na to jiní. Opravdu to musel odnést fotbal? To si, nemůžou vyřizovat účty v byznysu?!
