Baníčku, budeme s tebou? Ať Ostrava rozhodne srdcem, ale dobře počítá
Zazpívají si zítra na ostravské radnici slavný popěvek Baníčku, my jsme s tebou? Šéfové klubu a fanoušci věří, že ano, Ostrava bez Baníku, to přece není ono. Odpůrci namítají, že by se veřejné peníze neměly dávat na soukromé problémy, nota bene ve fotbale. Pravda je na obou stranách, ale ani jedna by neměla podléhat pančovaným argumentům či mírné hysterii…
Fakta jsou jasně dána. Baník dluží až 170 milionů korun a věří, že město za nějakých 120 milionů odkoupí slavné, leč chátrající Bazaly, respektive společnost, která je vlastní a provozuje. Pro se musí na středečním zasedání vyslovit 28 z pětapadesáti zastupitelů.
Proč by ruku zvednout neměli nebo nemuseli? Hlavní důvod zní: fotbalový klub je akciová společnost, soukromý majetek. Jestliže se dostal do trablů, musí si je sám vyřešit. I kdyby to mělo skončit insolvencí či krachem.
Není absolutně žádnou povinností města tuhle hrozbu odvracet – jakkoli lidem z Baníku, kteří už pro záchranu klubu ledacos udělali a jejich trumfem je půlroční „propagační“ návrat Milana Baroše, takový dojem vyhovuje. Pokud se ho sami nesnaží (ne)přímo povzbudit.
Mimochodem, je to vcelku běžná taktika, se kterou se kdysi vytasil i exmajitel Zbrojovky Brno Roman Pros. Ten vyžadoval, ať se klubu ujme veřejnost, jinak že podá návrh na insolvenční řízení a činnost fotbalového klubu ukončí. V podstatě to bylo vyhrožování až vydírání. Ti, kdo budou proti, se mohou lehce stát terčem dobře živené nevole fanoušků.
Šéf Baníku Petr Šafarčík odráží námitky kritiků plánů na prodej Bazalů tvrzením, že město přece získá nemovitosti. Jenže co s nimi asi tak bude dělat, pokud mají dál sloužit sportu a nechce či nemůže na pozemích postavit třeba byty?
Nejde tu tedy jen o 120 milionů, ale o další stamiliony na rekonstrukci, údržbu a tak dál, horu dalších závazků, na jejichž pokrytí nájem vybíraný od Baníku stačit rozhodně nebude. Nehledě na to, že město už investovalo do areálu Vítkovic. Mít na krku dva takové projekty, to je opravdu velký luxus.
Přesto může dávat „akce Bazaly“ smysl. A klidně nechme stranou, že v zahraničí je běžné, že stadiony nevlastní samotné kluby, ale města. Ne všechno z ciziny se hodí přenést domů, navíc za tíživých ekonomických podmínek.
Některé sportovní stavby, ať jsou aktuálně v jakémkoli stavu, neodmyslitelně patří k historii měst či regionů. Představují důležitý svébytný fenomén. V Praze je to třeba vršovický Ďolíček. Takových případů není mnoho, jsou to spíš výjimky. Ale existují.
Ostravští zastupitelé si především musejí ujasnit, zda a nakolik je Baník neoddělitelnou součástí města a jeho identity, jedním z jeho největších symbolů. V jaké míře proudí „baníkovství“ jeho tepnami, jak podstatné je pro pocit sounáležitosti s místem, kde člověk žije, pro lokální patriotismus, jehož kořeny nelze vyrvat. Alespoň z pohledu zvenčí to vypadá, že je to v míře větší než velké.
Politici si teď musejí vybrat mezi odpovědností za zdravé a rozumně vynaložené finance města – a něčím, co penězi tak úplně vyčíslit nelze. Anebo to co nejlépe skloubit: záchranu Bazalů podmínit efektivním plánem na jejich další využití a za účasti velkých ostravských byznysmenů garanci vyřešení zbývajících dluhů Baníku. Jinak to bude záchranný kruh, který jen oddálí potopení vrávorající lodi a ještě s sebou potáhne ke dnu další.
Přeju tedy, ať to ve středu dopadne dobře. Pro Ostravu – i pro Baník.
