Upřímně řečeno: mnohdy působí dojmem podmračenosti, umí se zatvářit kysele, ne že ne. A taky nejen odrážet kritiku na fotbalovou reprezentaci coby její kapitán, ale taky sám vyrazit do protiútoku. Jenže Tomáš Rosický rovněž jako jeden z mála umí věci nazvat pravými jmény. A o co méně mluví, tím víc řekne. Anebo zní alespoň autenticky, a ne uměle. Jako po prohře 1:2 s Arménií.
Mohl vykládat o tom, že týmu chybělo štěstí, nebo snad štěstíčko, jak se infantilně říká. Nebo že jeho mužstvo mělo většinu zápasu velkou převahu, „jen“ prostě neproměnilo šance, což se ve fotbale stává.
Nebo že není slabých soupeřů – a Arménie přece vyhrála v Dánsku 4:0. Nic z toho z Rosického v páteční noci, která pravděpodobně sebrala Česku naděje na fotbalový karneval v Brazílii, nepadalo. Mluvil o něčem jiném. Pokud jste jeho slova nečetli, tu jsou.
Popřípadě: „Arméni dali gól. To se stane, ale měli jsme dost šancí, abychom vyhráli. V koncovce je to strašně špatný.“
Že by takhle mluvit a zhodnotit zápas měla být samozřejmost? Ano, ale moc se to nenosí. Nota bene v české fotbalové reprezentaci, která často řeší spíš vše okolo než vlastní nedostatky.
A jež přitom zároveň věčně potřebuje být pod tlakem, mít nůž na krku a bůh ví co ještě, aby zapnula. Mimochodem, ani tohle už po zápase s Arménií neplatí, ale to teď nechme stranou.
Rosický to má složité. Ač to někdo může zpochybňovat, je jediným skutečným lídrem mužstva. I když není úplně fit a v Arsenalu se s ním zachází všelijak, což mu na dobrém rozpoložení nepřidá.
Česko se bez něho neobejde. Zvlášť při způsobu, jakým mužstvo vede kouč Michal Bílek. Koneckonců byl to právě Rosický, kdo s Armény vyrovnal. I když je spíš sváteční střelec, což je naneštěstí jeho deficit.
Rosický není věčně pozitivní šéf, na nic si nehraje. Nemusíte s ním souhlasit, ale věříte mu, že to, co říká, si opravdu myslí. Jestli by bylo něco potřeba, tak aby bouchnul do stolu víc.
Vyvolal jako kapitán třeba i řízený konflikt, šel do konfrontace, po níž se něco změní. A současně tým vyburcovat a motivoval, což je v jeho situaci strašně těžké.
Jinak se ale Bílek a spol. budou dál utápět ve frázích a opakovat po každém výbuchu, že zbývá vyhrát poslední tři, dva, jeden zápas... až už žádný nebude.
