Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest… „Je to skoro na jedenáctku středních záložníků,“ usmíval se mazák Josef Hušbauer, když po zápase s Celtikem Glasgow přišla řeč na konkurenci v srdci červenobílé zálohy. Byla to nadsázka, ale ne zas tolik přehnaná. Přetlak uprostřed hřiště nesmí uškodit krajům, v celkové součinnosti nezbytným pro vytoužený úspěch.
„Starousedlíci“ Josef Hušbauer, Michael Ngadeu a Jasmin Ščuk, navrátilec Tomáš Souček, těžké zahraniční kalibry Ruslan Rotaň, Halil Altintop, Danny plus po uzdravení Jakub Hromada. Kdo chybí, ať se přihlásí, a třeba ještě někdo přibude. Každý je samozřejmě trochu jiný, má lepší „buňky“ či pochopení pro ofenzivní či defenzivní práci a kádr se koneckonců zúží. V každém případě si v Edenu pořídili hodně velkou bonboniéru, z níž mohou dle libosti vybírat.
Hodí se to kvůli množství soutěží, které Slavii přinejmenším v začátku sezony čeká. Navíc navzdory neutuchajícím debatám o šířce jejího kádru v závěru ligy kvůli zdravotním potížím dokonce ani nenaplnila celou lavičku. Na druhé straně je třeba, aby trenér Jaroslav Šilhavý o to pečlivěji vybíral a skládal mužstvo tak, aby bylo opravdu funkční a vyvážené. A taky vzal v potaz způsob hry, který bude platný proti mnohým soupeřům, zvlášť na evropské scéně. Respektive o tom případně přesvědčil své nadřízené.
To znamená hlavně využití rychlých krajních záložníků, kteří lidově řečeno pilují lajnu, jsou schopni nespočtu náběhů (a centrů) a třeba pomalejší, ovšem technicky zdatní hráči s velkým přehledem ze středu zálohy je zásobují míči. V tom spočívá cenný přínos Jaromíra Zmrhala či Jana Sýkory (a kdyby se víc snažil, tak i Jaroslava Mihalíka). „Jsou to tahové rychlostní typy,“ souhlasí Šilhavý. „A produktivní“, dodává správně. Vždyť Zmrhal nasázel v minulé sezoně sedm ligových gólů.
I proto Slavia v zimě stála o zlínský expres Vukadina Vukadinoviče, i s vědomím, že by se možná hodil jen pro některé zápasy. A získala jiný zajímavý typ: Sýkoru. Nyní záleží na tom, zda především příchod velkých jmen z ciziny s podobným popisem práce ve středu zálohy (a věkem) nevychýlí tým příliš jedním směrem. Z duelu s Celtikem nelze dělat sáhodlouhé závěry, avšak i on napověděl, jak moc Slavii při absenci indisponovaných Zmrhala či Sýkory chyběly „ostré kraje“. Stanislav Tecl jím při vší úctě nikdy nebyl a nebude.
Jinou věcí, která s tím vším ovšem částečně souvisí, je využití kanonýra Milana Škody, jenž navzdory „spolutitulu“ krále střelců sezony 2016/17 nějaký čas zaostává za mimořádným kreditem, jehož se mu v Edenu zvlášť z úst bosse Jaroslava Tvrdíka dostává. Jeho skutečný význam může dál klesat. Záleží na individuální formě i efektivní spolupráci s ostatními.
Šilhavý nedávno vyhlásil cíl akcelerovat slávistickou hru. Najmě v Evropě se jeho týmu postaví soupeři, kteří budou mít míč víc ve své moci. Obojí přináší potřebu disponovat alespoň alternativou, která s tím počítá. Slávistický kouč už ji měl, než se na jaře poněkud vytratila. Vyplatí se ji oživit.
Šilhavý po Celtiku: Hráči by se měli naučit základní pokyny česky
Video se připravuje ...
Hušbauer: Středních záložníků je tu skoro na samostatnou jedenáctku
Video se připravuje ...
