Válců v motoru má fotbalová Slavia dost, ale hodí se přidat plyn
Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest… „Je to skoro na jedenáctku středních záložníků,“ usmíval se mazák Josef Hušbauer, když po zápase s Celtikem Glasgow přišla řeč na konkurenci v srdci červenobílé zálohy. Byla to nadsázka, ale ne zas tolik přehnaná. Přetlak uprostřed hřiště nesmí uškodit krajům, v celkové součinnosti nezbytným pro vytoužený úspěch.
„Starousedlíci“ Josef Hušbauer, Michael Ngadeu a Jasmin Ščuk, navrátilec Tomáš Souček, těžké zahraniční kalibry Ruslan Rotaň, Halil Altintop, Danny plus po uzdravení Jakub Hromada. Kdo chybí, ať se přihlásí, a třeba ještě někdo přibude. Každý je samozřejmě trochu jiný, má lepší „buňky“ či pochopení pro ofenzivní či defenzivní práci a kádr se koneckonců zúží. V každém případě si v Edenu pořídili hodně velkou bonboniéru, z níž mohou dle libosti vybírat.
Hodí se to kvůli množství soutěží, které Slavii přinejmenším v začátku sezony čeká. Navíc navzdory neutuchajícím debatám o šířce jejího kádru v závěru ligy kvůli zdravotním potížím dokonce ani nenaplnila celou lavičku. Na druhé straně je třeba, aby trenér Jaroslav Šilhavý o to pečlivěji vybíral a skládal mužstvo tak, aby bylo opravdu funkční a vyvážené. A taky vzal v potaz způsob hry, který bude platný proti mnohým soupeřům, zvlášť na evropské scéně. Respektive o tom případně přesvědčil své nadřízené.
To znamená hlavně využití rychlých krajních záložníků, kteří lidově řečeno pilují lajnu, jsou schopni nespočtu náběhů (a centrů) a třeba pomalejší, ovšem technicky zdatní hráči s velkým přehledem ze středu zálohy je zásobují míči. V tom spočívá cenný přínos Jaromíra Zmrhala či Jana Sýkory (a kdyby se víc snažil, tak i Jaroslava Mihalíka). „Jsou to tahové rychlostní typy,“ souhlasí Šilhavý. „A produktivní“, dodává správně. Vždyť Zmrhal nasázel v minulé sezoně sedm ligových gólů.
I proto Slavia v zimě stála o zlínský expres Vukadina Vukadinoviče, i s vědomím, že by se možná hodil jen pro některé zápasy. A získala jiný zajímavý typ: Sýkoru. Nyní záleží na tom, zda především příchod velkých jmen z ciziny s podobným popisem práce ve středu zálohy (a věkem) nevychýlí tým příliš jedním směrem. Z duelu s Celtikem nelze dělat sáhodlouhé závěry, avšak i on napověděl, jak moc Slavii při absenci indisponovaných Zmrhala či Sýkory chyběly „ostré kraje“. Stanislav Tecl jím při vší úctě nikdy nebyl a nebude.
Jinou věcí, která s tím vším ovšem částečně souvisí, je využití kanonýra Milana Škody, jenž navzdory „spolutitulu“ krále střelců sezony 2016/17 nějaký čas zaostává za mimořádným kreditem, jehož se mu v Edenu zvlášť z úst bosse Jaroslava Tvrdíka dostává. Jeho skutečný význam může dál klesat. Záleží na individuální formě i efektivní spolupráci s ostatními.
Šilhavý nedávno vyhlásil cíl akcelerovat slávistickou hru. Najmě v Evropě se jeho týmu postaví soupeři, kteří budou mít míč víc ve své moci. Obojí přináší potřebu disponovat alespoň alternativou, která s tím počítá. Slávistický kouč už ji měl, než se na jaře poněkud vytratila. Vyplatí se ji oživit.
