Hráč a trenér půlroku. Místo Vrby měl při vší úctě vyhrát Šilhavý
Vladimír Darida se stal Fotbalistou roku, Pavel Vrba byl zase vyhlášen nejlepším trenérem. Vítězům patří gratulace, zároveň výsledky tradiční ankety pořádané fotbalovou asociací vyvolaly diskuse a pochybnosti. Zvlášť když se vezme v potaz, že mají vedle dosažených úspěchů ideálně odrážet celý rok. Proto tvrdím, že si ocenění pro Trenéra roku měl odnést Jaroslav Šilhavý.
Kvůli slabé reprezentační bilanci bylo zřejmé, že se rozhodne mezi klubovými trenéry. A není pochyb o tom, že Vrba má za sebou výjimečné kousky. Šestnácti ligovými vítězstvími (v součtu se závěrem předchozí sezony) Plzeň vyrovnala taktéž svůj dva roky starý rekord. Nejvyšší soutěž zcela ovládla, po velké podzimní jízdě trůnila v čele s historickým náskokem 14 bodů.
V lize nebylo kompaktnějšího týmu, byť k leckterým triumfům pomohlo i štěstí či respekt od rozhodčích. Plzeň zkrátka za výhrami na hřišti šla, byla znát její síla, energie, drajv. A k tomu všemu postup ze skupiny Evropské ligy.
Vrba dokázal navázat na svá úspěšná léta. A oživit kádr, který po něm z velké části zůstal. To není samozřejmost. Díky němu se zlepšili hráči, kteří se nabalili na jádro později. A pokračoval vzestup střelce Michaela Krmenčíka, i když se zprvu setkával s nedůvěrou a dle mého měl na jeho progresu zásadní vliv svou důvěrou i reprezentační kouč Karel Jarolím.
Je toho dost, co hovoří pro Vrbu. Jenže pro Šilhavého, jenž za ním v Trenérovi roku skončil druhý o 59 bodů, taky. Nebo ještě víc. Především ten nejtěžší kalibr: titul. To je jasný triumf, který může během kalendářního roku přebít maximálně postup do Ligy mistrů a účast v ní nebo oslnivý jarní sukces v Evropské lize. Leda že by ligové prvenství nějak významněji devalvoval způsob, jakým ho bylo dosaženo.
