Má Bosák výstupní klauzuli? aneb Ke kořenům české televizní (r)evoluce
Zkusme to třeba takhle: Hotovo, Záruba přestupuje!
Nebo: Dusík už má nové angažmá, na odchodu je i Čapek.
A to nejlepší na konec: Senzace! Bosák mění dres
Ne, klid. Alespoň zatím. Ale třeba na tyhle titulky, obvyklé při přestupech fotbalových či hokejových hvězd, dříve nebo později dojde. Ostatně už teď, když vyšlo najevo, že Česká televize ztrácí po Lize mistrů a části hokejové extraligy atraktivní zápasy fotbalové ligy a zbude na ni nanejvýš jeden, jestli vůbec, projevila média o osud nejpopulárnějšího fotbalového komentátora starost.
„Co teď bude s Bosákem?“ zazněla zásadní, až existenciální otázka, která celé televizní téma personifikuje s patřičnou naléhavostí. Jak by ne: vždyť sportovní komentátoři a jejich výkony budí vášnivé diskuse a emoce jako samotné dění na hřišti (Co Čech, to… komentátor).
Zbývá už jen, aby se pořádně rozjel přestupový trh se vším, co k tomu patří. Stačí si vzpomenout, jaké pozdvižení vyvolal krátkodobý transfer Roberta Záruby před skoro osmnácti lety na Novu kvůli zápasům hokejového mistrovství světa.
Aktuálně napjaté očekávání zčásti ukojilo alespoň angažování „sexy reportérky“ a dřívější tváře ČT Moniky Čuhelové na O2 TV, kterážto stanice v poslední době prokazuje pořádný tah na bránu a získala televizní práva na fotbalovou ligu na sezony 2018/19 až 2021/22.
Čeká se však hlavně na těžké váhy. „Máme tým dvanácti kvalitních komentátorů,“ pochlubil se šéf O2 TV Sport Marek Kindernay. „Nevylučuju vůbec nic,“ dodal ovšem zároveň na Seznam.cz.
Tak to má být, to k přestupovým spekulacím patří, je to svébytný žánr. Takže nechme s vděčností na téma Bosák či Čapek promluvit i Jiřího Ponikelského, jenž má pod palcem sport v ČT: „Zatím i oni vyčkávají, co přesně bude následovat.“
Na přestupy komentátorů (co takhle i hostování, nebo střídavý start?) se pozornost soustředí proto, že je to nejvděčnější – a ještě nezačala liga. Teprve pak, až fanoušci začnou hledat zápasy v programu nebo si pustí „špatnou“ televizi, nastane to pravé pozdvižení. Ba přímo mela. A při všech vášních půjde se víc ke kořenům televizní (r)evoluce.
Kdo chce ČT bít...
Klíčové dilema je: Platit, nebo ne? A když, tak za co? V tomto bodě přesun exkluzivního obsahu na obrazovky soukromých stanic, což je logický vývoj uznávaný i generalitou ČT, zhusta naráží na docela rozšířený ostych dávat peníze za něco, co bylo zadarmo. A už vůbec ne za „ten internet“. I když pozor, zadarmo není nikdy nic. Ani Česká televize ne, viz koncesionářské poplatky. Což se někdy hodí připomínat a jindy ne. Podobně jako aspekt sledovaností.
Souvisí s tím i otázka, co patří do veřejnoprávního vysílání, a co nikoli. Zatímco olympijské hry mají nejblíže k „události značného společenského významu“, a proto je z nich garantována stovka či dvoustovka volně šířených hodin, u Champions League, hokejové extraligy či fotbalové ligy s dvojtečkou se to vyargumentuje krapet hůře.
A co je hlavní: jestliže jednotlivé sportovní asociace, svazy a výbory šroubují cenu televizních práv, pak mají soukromé stanice přirozeně navrch. Nebo někdo chce, aby se taková Česká televize pouštěla do finančních dostihů?
