Ligové (o)hlasy: Když to není čupr, lump Matějovský i novináři bez Baroše
Uplynulé 11. kolo nejvyšší fotbalové soutěže dokázalo, že pražská Sparta zatím není... čupr. Příbram potvrdila, že když prohrát, tak zábavně. Na rozdíl od Zlína, kde dochází k ohrožení rehabilitačního procesu Michala Bílka. Stoper Baníku projevil pochopení pro těžkou práci novinářů, nicméně za dva měsíce prý bude líp. Mladoboleslavský špílmachr se osopil na rozhodčího zvlášť zavrženíhodným způsobem, v Brně zase málem došlo na ztrátu na životě. Zajímavé výroky spjaté s ligovým děním znovu komentuje rubrika Ligové (o)hlasy.
„Nebudu zastírat zklamání. Skoro nic nefungovalo, byl to jeden z nejhorších výkonů za mého působení a možná vůbec za tu dlouhou dobu, co jsem ve Spartě zpátky.“
Zdeněk Ščasný, sportovní ředitel a trenér Sparty
To máte tak. V týdnu se oficiálně představí váš nový nejvyšší šéf. Prohlásí, že to dá ve vašem klubu do pořádku, konečně bude jasné, kdo je za co odpovědný. Netají se tím, že sportovní oblast je pro něho trochu neznámou, nicméně jako důvod série sportovních nezdarů uvede: „Práce sportovního úseku a kabiny nebyla důsledná a hráči neplnili pokyny.“ No a pak přijde zápas v Olomouci, prohra 0:1 a výkon, kdy je v podstatě všechno špatně. Nutno uznat, že „lepší“ přivítání generálního ředitele Sparty si jeho podřízení na hřišti a kolem něj nachystat nemohli. Výhodou alespoň je, že František Čupr nemusí řešit, jestli si na kobereček pozve nejdřív sportovního ředitele, nebo trenéra.
„Ze mě vždycky měli radost pokladníci, produkovalo to drahé hráče. Ti, co to přežijí a jsou ochotní si to se soupeřem rozdat, se stávají zajímavým prodejním zbožím. Když budete hrát paskvil, tak nevyprodukujete nikoho.“
Josef Csaplár, trenér Příbrami
Osobitý příbramský kouč se stal zaslouženě oporou této rubriky. A nezklamal ani po gólparádě v Edenu, kde dle jeho slov „hrála miliarda proti třiceti čtyřiceti milionům“. Hodnocení výkonu Příbrami se navzdory debaklu 1:4 celkově nesla v pozitivním duchu stylem „Příbram chce hrát fotbal…“ a Josef Csaplár tuto svou mantru zopakoval. S tím, že z ní nehodlá za žádnou cenu ustoupit, i když taková sympatická zaťatost může být na škodu. „Možná bychom měli víc bodů, kdybychom to zakopali, ale takhle celoživotně neumím přemýšlet a nikdy umět nebudu,“ připomněl Csaplár. Zdá se, že tento trenér si pro své působení vybral špatnou ligu, v každém případě (mu) tímto přejeme, aby měl pokladník Jaroslav Starka radost i na konci sezony.
„Bylo utkání Petrohrad-Slavia, četl jsem k tomu komentáře a vím, že to nemůžu komentovat dál, to byste mě zabili. Viděl jsem něco úplně jiného, ale dál to nechci rozebírat, jenom mi to ublíží.“
Josef Csaplár, trenér Příbrami
A ještě jednou. Josef Csaplár v Edenu naznačil, že předchozí pozoruhodný výkon „sešívaných“ v Evropské lize na stadionu Zenitu Petrohrad zase nebyl taková „bomba“. Škoda, že svou úvahu nerozvedl, takhle zůstane nezodpovězenou otázkou, zda by se rozpovídal o neproměňování šancí, resp. jejich stereotypním řešení, či něčem jiném. Osobně bych tipoval nějakou tu „nekvalitu.“
„Je to těžký, když tam mají tři třímetrové kluky. Ale neřekl bych, že nás nějak mačkali. To není mačkání, jen nakopávání balonů. Není to kombinační fotbal, který se snažíme hrát my.“
Roman Potočný, útočník Liberce
Zatímco Severočeši si ve Zlíně připsali druhou výhru v řadě, domácí naopak mají po parádním startu ze tří posledních utkání jediný bod. Po porážce 0:1 se mluvilo hlavně o tom, jak jejich hru neblaze ovlivnil přestup Ibrahima Traorého do Slavie, ale asi nejen kvůli tomu se donedávna chválený herní styl poněkud zjednodušil. Za úvahu stojí, jak by se pokračování útlumu a zmíněného herního stylu podepsalo na vnímání a přijímání kouče Michala Bílka. Zkraje sezony sbíral pochvaly, dokonce padaly omluvy za kritiku jeho působení u reprezentace a podobně. Teď se teprve ukáže. Případně na jaře, ta bývají na Zlínsku krušná.
„Vnímám to tak, že dva měsíce nebudou mít novináři o čem psát. Musíme trest respektovat, přijmout.“
Martin Šindelář, stoper Baníku
Tak ještě jednou. Hráči a trenéři žijí v domnění, že novináře nebaví nic víc než se několik dní pitvat v nejrůznějších incidentech, jako byl drsný faul, vyloučení a nepřístojné chování ostravské legendy Milana Baroše. Naposledy se tento názor objevil v éteru po remíze Baníku v Mladé Boleslavi (2:2). Znovu mohu čestně a pod přísahou prohlásit, že to naopak bývá jedna z nejméně populárních žurnalistických povinností, které se zhostí vylosovaní jedinci (dobře, teď trochu přeháním). Obdobně to opravdu není válka mezi Prahou a Ostravou, jak odsudky Barošova jednání či verdikt disciplinárky vnímají mnozí fanoušci Baníku. Nevím, jak si pak vysvětlit, když se „blikanec“ z utkání se Slavií nelíbil někomu v Českých Budějovicích, Liberci, Chebu, Brně, Olomouci nebo potají nějakému disidentovi ve Viganticích. Nehledě na to, že vzhledem k místu pobytu v posledních letech je ostravský patriot taky tak trochu... Pražák.
„Už mu dej konečně kartu!“
Marek Matějovský, záložník Mladé Boleslavi
Ty červené karty… Jedna se objevila v ruce rozhodčího zrovna v utkání Baníku, ale tentokrát pro soupeře. Vyfasoval ji mladoboleslavský veterán Marek Matějovský, což udivilo kouče Jozefa Webera. „Jeden týden tvrdíme, že je to anglická liga, souboje, válka. Pak pětatřicetiletý hráč upozorní na to, že by se mohlo rychleji rozehrávat, a je vyloučen,“ pravil. „Ale rozhodčí mě upozorňoval na to, že tam nebyl hanlivý výraz. Dlouho jsem hrál fotbal, nevím, za co pak může sudí pětatřicetiletého hráče vyloučit,“ dodal. Za co? Podle zápisu za to, že Matějovský apeloval na sudího, aby potrestal protihráče: „Už mu dej konečně kartu!“ Nutno uznat, že reakce Miroslava Zelinky, jenž ji dal Matějovskému, je zcela pochopitelná, protože dotyčný musel být zcela vyveden z míry slovníkem zkušeného špílmachra. Na toto opravdu nejsou prvoligoví rozhodčí zvyklí! Jó, kdyby to Matějovský zkusil třeba takhle: „Do pí…, už mu dej, ku… konečně, tu kartu, ty ču…!“
„Že Filipa zabiju…Tohle jsem měl v hlavě. Nestihl jsem myslet na to, co bude. Akorát jsem si pak řekl k Valešovi: Tak to kur… aspoň chyť.“
Martin Hašek starší, trenér Bohemians
„Klokani“ dosáhli cenného vítězství v Brně, kde před hrstkou diváků porazili Opavu. Nemuselo to však tak být, kdyby Nemanja Kuzmanovič proměnil penaltu nařízenou za zákrok záložníka Filipa Haška. Ten tak pořádně namíchl trenéra Bohemians. Někdo mu může vyčítat, že v kádru, respektive přímo v sestavě se projevuje přespříliš rodinná přízeň, ale když jde do tuhého, Martin Hašek zkrátka nezná syna.
