Štěpán Filípek
9. června 2019 • 05:00

Chovancovo divadlo. Šéf sudích má podíl na normalizaci českého fotbalu

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Mám rád, když Ostrava žije Baníkem, říká Buchta. Je rychlejší než Tanko?
Rock vs. Cataloni. Liverpool proti Londýnu v Oktagonu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to stejné, jako když na šachovnici padají pěšáci, ale ten, kdo figurkami hýbe, přes prsty nedostane. Natož aby sám partii ukončila vzdal to. Takhle vypadá bezprostřední odezva na umaštěnou baráž o účast ve fotbalové lize, po níž Jihlava vystoupila proti praktikám sudích a „systematickému bezpráví“ v českém fotbale a vyzvala k rezignaci vedení komise rozhodčích. Popřípadě předsedu celé asociace, pokud nezjedná pořádek.



Co následovalo? Tři arbitři z jejích barážových zápasů nebudou figurovat v příští sezoně na listině profesionálních soutěží, další, včetně známé firmy Petra Ardeleana, přijdou o začátek podzimu nebo podzim celý.

Adekvátní opatření? Možná. Nepochybuji však, že o provinilce bude postaráno. Ve třetí nejvyšší soutěži, kterou má pod kontrolou fotbalový kmotr Roman Berbr, najdete bohatou sbírku postav s velmi pestrou minulostí, nicméně abyste nebyli (tolik) škodní, lze nalézt i jiné způsoby.

Sama komise, jež o osudu sudích rozhoduje, ovšem nadále svírá píšťalku pevně v zubech. „Neodstoupím,“ vzkázal její šéf Jozef Chovanec. Jakkoli alespoň vyjádřil lítost nad tím, co se Jihlavě stalo, a uznává, že barážová divočina fotbal sráží.

Právě Chovanec by však měl ze Strahova co nejrychleji utéct. Ve svém vlastním zájmu.

Vždy jsem měl za to, že bývalý skvělý hráč se zkušenostmi z Eindhovenu nikdy nevyužil úplně možnosti, které se mu nabízely. Tvrdil jsem, že mohl být někým na způsob českého Beckenbauera. Jeho trenérská i manažerská kariéra však vykazuje prazvláštní peripetie. Slova až příliš často nahradila činy, ač ani ty nechyběly. Ale hlavně: dnes měl být úplně někde jinde.

A určitě jinde než v čele komise rozhodčích.

Jeho loňský nástup byl od začátku nedůstojnou kamufláží vyhovující Berbrovi, aniž by pro to místopředseda FAČR musel výrazněji hnout prstem. Těžkým omylem zástupců Ligové fotbalové asociace bylo, že údajně na ponouknutí bývalého bosse Vlastimila Košťála podlehli lákavé představě, že jedna z výrazných postav české novodobé fotbalové historie s nepopiratelným charismatem zajistí „rovinu“ v přetahované s FAČR. Pod jiným úhlem pohledu mohla být stejně matoucí rovněž Chovancova sparťanská minulost, s čímž se, myslím, poťouchle z druhé strany počítalo. Nechala totiž růst a bujet domněnky, komu bude nakloněn. Jenže Chovancův vztah ke Spartě se dávno rozvolnil, ať už za tím stojí dotčená ješitnost, značně flexibilní pojetí loajality odvislé od dobře placeného džobu, či cokoli jiného.

Najednou nevadila neodbornost na tak exponované funkci, což vždy Berbr i jeho partnerka Dagmar Damková ve svém hájemství požadovali. Hlavní bylo, aby Chovanec zaštítil změnu mocenských poměrů po rezignaci šéfa FAČR Miroslava Pelty, jež vedla i k pádu komise rozhodčích pod vedením Michala Listkiewicze.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud