Trpišovský jako Tarantino. Co spojuje trenéra Slavie a slavného filmaře?
Doba si to žádá – a má to mít! Přirovnání, metafory, analogie… Obvykle nepasují úplně přesně, ale co. Takže: úspěšný slávistický trenér Jindřich Trpišovský je český fotbalový Tarantino. Ať už osobním příběhem, postupem od nízkonákladových produkcí k nákladným kasovním trhákům nebo povahou svých „děl“ se totiž tomuhle „pistolníkovi“ světového filmu až nápadně podobá. Berte následující řádky s nadsázkou a shovívavostí, ale… něco na tom prostě je!
Trpišovský před derby: Zápas rozhodne duel Stanciu vs. Kanga
• iSport.tv
Akční biják
Ve filmech Quentina Tarantina je to často na přeskáčku, tak začneme někde uprostřed. Zápasy Slavie, to je taky pořádná akční jízda! Na dlouhé monology je čas na pozápasových tiskovkách, a byť slávistický ansámbl rovněž umí takticky zvolnit (fakt!), jde se rovnou na věc. Má to drajv, šmak, pochutnají si labužníci i štamgasti ze čtvrté cenové. K vidění je drama, strhující napětí, které diváka přiková k sedadlu a nenechá ho vydechnout. Agresivita a adrenalin se dají krájet ne na deka, ale kila.
Až to na některé slabší povahy může být moc. Na stříbrném plátně určitě, ale i na tom zeleném to pořádně jiskřilo. Trpišovského nažhavený Liberec (hlavně v přestřelkách proti Spartě) nabídl zdařilé bojové scény a soupeři si možná mezi zuby drtili cosi o takových normálních zabijácích, gaunerech, hanebných panchartech nebo ne osmi, ale rovnou jedenácti hrozných. I když ve Slavii Trpišovský přece jen ubral, pořád je to fotbal ostrý jak katana od Hattori Hanza. Raději si nechat ucho uříznout než vypustit jediný souboj!
What a Story!
Střih. Na začátek. Vyloupnout se odněkud z neznáma jako lovec odměn na Divokém západě, to je ono. Trpišovský se protloukal, jak se dalo, pracoval jako provozní v hornopočernické hospodě. Ráno ji otvíral, večer zavíral a počítal tržbu. Příběh Jindřicha Trpišovského čtěte ZDE>>> I když pořád lepší – proti gustu ovšem žádný dišputát – než makat jako vyhazovač v pornokině, což potkalo rodáka z amerického Knoxville.
Ten pak vzal zavděk džobem ve videopůjčovně, ale pozor: prostředí hospody či baru je jeho oblíbená lokace a ve snímku Grindhouse: Auto zabiják se sám objevil za pultem. O ústřední body vděčného scénáře velkého příběhu je tedy postaráno, fakta opřádají až legendy a mýty. Až se teď v cizině začnou o Trpišovského zajímat ještě víc, bude jeho restaurační epizoda, stejně jako žižkovské reálie se strádajícími hráči a tréninky v parku,
