Osmdesát let. Úctyhodné jubileum právě dnes slaví Karel Brückner – muž, který dokázal z fotbalu udělat královskou zábavu i vysoké umění zároveň. A právě v tom tkví jeho jedinečnost.
Fotbal prý není žádná věda, ale pozor, pane! I on má své objevitele, vynálezce a vizionáře objevující nové světy. Brückner je jedním z nich, a to nejen v úzkém českém měřítku. Dokázal to nejen nejzářivěji s českou reprezentací na EURO 2004, ale už předtím s výběrem do 21 let a ještě dříve s Olomoucí. S ní svého času poprvé přiměl Evropu, aby se pídila po tom, co je ten chlapík v baloňáku a cigaretou zač a jak to, k čertu, dělá, že jeho mančaft se vyrovná gigantům. Byť Pražák, stále mám schované výtisky Sportů zvěčňující bitvy Sigmy s Hamburkem, Realem či Juventusem.
Kdo ví, zda by se trenér přezdívaný Klekí-petra či víc po domácku a prozaičtěji Karas neproslavil mnohem víc a nedotáhl to ještě dál, kdyby nebyl tolik svázán s rodnou Hanou a dobýval fotbalovou planetu z takové Prahy.
Jenže pokud by to bylo jinak, jeho příběh by byl o hodně chudší. A nejen o nespočet zábavných historek o Brücknerovi pěkně vypovídajících. Scházelo by tu hlavní téma: štreka svérázného selfmademana z neznáma až na vrchol, překonání hranic a limitů, v nichž jiný zůstane uvězněn. Olomoucký šmak. Obohacující regionální kouzlo. Barvy a vůně prostředí, v němž se formovala výjimečná osobnost. Velký šéf, tvrdý, až paličatý, třeba i přehlížející ostatní, ale s mimořádnými schopnostmi a obrovským charismatem. Chlap se všemi ctnostmi i nectnostmi, zkrátka… Chlap.
A také muž snad zrozený k tomu, aby se kolem něho rozpřádaly legendy a mýty. On sám tomu šel nezřídka naproti. Potutelně se tím bavil jako pábitel, který realitu obohacuje fantazií a sleduje, co to udělá. „Já někdy strašně lžu,“ slyšel jsem ho jednou říct pobaveně. Dodnes uplatňuje svůj přehled a rozhled a jeho výroky patří do zlatého fondu hlášek českého fotbalu.
Brückner se zařadil mezi trenéry, kteří sbírali inspiraci odjinud, zvlášť v Německu, ale jeho dílo byl originál, s nezaměnitelným podpisem. Zosobňuje jednu přelomovou etapu, milník tuzemského fotbalu, jejž posunul dál. Skvěle propracovanou teorii dokázal vysvětlit v praxi, uměl získat lidi a přesvědčit je o své cestě – to je největší trenérské umění.
Ne, všechno nebylo tak růžové, jak to vypadá dnes. Ať už při klubovém nebo reprezentačním angažmá. Po ME v Portugalsku přišly i všední dny, nádherně barevný obraz s vročením 2004 už nešlo namalovat znovu. Ubývalo atraktivnosti, přibývalo napětí, slovních přestřelek i kritiky, na niž se pod dojmem úspěchů zapomíná a možná se to i sluší. To ovšem nijak nesnižuje Brücknerův význam a uznání. I v méně skvostném období to byl velikán. A velikáni, kteří jsou bez chyb, bývají podezřelí. Neživotní. To by bylo nejhorší, co by se mohlo Karlu Brücknerovi stát.
Takže, pane Trenére, všechno nejlepší!
Speciální Sport MAGAZÍN věnovaný trenéru Karlu Brücknerovi můžete zakoupit zde>>
Témata:
Česko, reprezentace, blog, trenér, narozeniny, sport, národní tým, fotbal, Praha, Evropa, Německo, Karel Brückner, Juventus FC, Portugalsko, Olomouc, Hamburk, Fotbal na Heureka.cz
Související články
