Slavné EURO 2004 – vrchol Brücknerova vojevůdcovství. Češi hráli na šampionátu v Portugalsku nejlepší a nejhezčí fotbal. I když titul nezískali. Proč? To podrobně vylíčí Miroslav Beránek, pravá ruka trenérského mistra u reprezentace, který ve středu oslaví 80. narozeniny.
„Naše éra u reprezentačního áčka odstartovala v únoru 2002 na Kypru po nešťastné baráži v kvalifikaci mistrovství světa s Belgií. Na mužstvo se tenkrát snesla obrovská kritika ze všech stran. Ze starších hráčů zůstali pouze Vláďa Šmicer, Pavel Nedvěd, Karel Poborský a Honza Koller. Plus Tomáš Rosický, ten byl z mladší generace.
Je třeba ale říct, co tomu předcházelo. Hráče si totiž Karel připravil v jednadvacítce. Začali jsme spolu u ní pracovat v lednu 1998. Postupně jsme dali dohromady tým, který v roce 2000 získal v Bratislavě stříbrné medaile na EURO.
Mužstvo vznikalo tak, jak je u trenéra zvykem. Vybral si kostru hráčů, kterým věřil. V tomhle případě to byli Týce, Ujfaluši, Sionko, Jankulovski, Tomáš Došek a Heinz. K nim se postupně přidávali další - Baroš, Grygera, David Jarolím. Pak nastoupila ještě mladší parta, v níž byl základním stavebním kamenem brankář Petr Čech. Na mistrovství Evropy 2002, kde jsme dobyli s jednadvacítkou titul, už hodně kluků jelo se statutem hráčů áčka, kteří byli uvolnění pro potřeby jednadvacítky. K nim jsme našli konstruktivního Galáska, který byl ochotný zalézt si pro naši potřebu na pozici šest.
Dodnes se všude říká, že za tehdejším úspěchem stála zlatá hráčská generace. Úplně to tak nebylo. Ano, měli jsme výborné hráče. Nedvěd hrál v Juventusu, Šmicer s Barošem v Liverpoolu, Rosický v Arsenalu, Honza Koller v Dortmundu a potom v Monaku. Ale ostatní prošli Brücknerovýma rukama ve dvou jednadvacítkách. Takže jsme je formovali. Měli zažité návyky a automatismy, které jsme do nich hustili. I současná Anglie ukazuje, že to je správná cesta. Trenér Southgate si hráče vychoval v mládežnické reprezentaci a teď jsou spolu v A-týmu. Vzájemně se znají a mají zažité principy hry, kterou chtějí předvádět.