Jsou počítačové hry sportem? Samozřejmě. Na olympiádu ale nepatří
V posledních několika měsících se stále mluví o tom, zda je vhodné profesionální hraní videoher uznat za sport a navíc ho zařadit na olympijské hry. Názor lidí se na to různí. Jedni to za sport považují, druzí jsou přesvědčení, že se jedná jen o klikání myší a zvládl by to každý. Jenže tak to úplně není. Lze tedy o esportech mluvit jako o klasických sportech? Jsem přesvědčená, že toho mají společného hodně.
Už jenom pokud bychom rozebrali samotnou definici slova sport, mohli bychom na otázku, zda jsou jím i esporty, odpovědět kladně. Slovo sport je totiž odvozením od anglosaského slova „disport“, což v překladu znamená obveselení a rozptýlení. Do této definice by se však dalo zařadit téměř cokoliv, včetně třeba sledování filmů. Pojmem sport se však myslí spíše určitá aktivita, ať už fyzická či psychická, která má jasně daná pravidla a hlavně se v ní dá poměřit výkonost a výsledky. Tedy určit, kdo je nejlepší.
V tomto ohledu lze esporty za klasické sporty označovat. Ať už vezmete jakoukoliv hru, ve které se profesionálně soutěží, můžete poznat ty, kteří jsou v ní nejlepší a ty, kterým to jde. Stejně jako na sporty totiž u hraní potřebujete určité schopnosti, které se liší v každé dané hře.
Třeba v populární střílečce Counter-Strike je zapotřebí rychlých reflexů, ve StarCraft se zase hráči neobejdou bez strategického uvažování, v Dotě musí přemýšlet dopředu a sledovat víc věcí najednou. Ano, každou z těchto her sice po nějakém čase zvládne každý, ale dokáže se porovnat s těmi nejlepšími? Kopat do míče také zvládne každý, ale dokázal by v souboji obrat o míč Ronalda? Nebo na stovce předběhnout Bolta? Asi těžko.
Dnes je za sport považována většinou jen aktivita, ve které se sportovci udržují ve fyzické kondici. Většina lidí si mylně myslí, že to u profesionálních hráčů neplatí. To ale pravda také není. Valná většina profesionálních hráčů sportuje denně, má vlastní kondiční trenéry a pravidelné sportování je podmínkou většiny smluv. A týmy, které hráče platí, na dodržování hodně dbají. Stačí se podívat na jakýkoliv velký turnaj, kde hrají ti nejlepší. Nenajdete tam téměř nikoho, kdo by nebyl v dobré fyzické kondici.
A teď co s olympiádou. Patří tam esporty? Já sama si myslím, že ne. Esporty mají svou vlastní základnu diváků a fanoušků a sporty mají zase tu svou. Podle mého by si zasloužily vlastní olympiádu, klidně ale spojenou s tou klasickou. Ta by mohla klidně proběhnout v místě olympiády třeba týden před startem té klasické. Stejně jako paralympiáda, která probíhá zase po jejím skončení. Podle mě by to bylo fér. Do hlavního programu bych je ale nezařazovala, je celá řada tradičních sportů, které na olympiádě stále chybí.
Co je ale trochu víc nepochopitelné, je obrovská snaha předsedy MOV Thomase Bacha, který se jasně vymezuje proti takzvaným násilným hrám. Podle jeho slov se tyto hry neslučují s olympijskými hodnotami. A co lukostřelba? Biatlon? Box? To všechno jsou mnohem víc násilná odvětví, než je poražení virtuálního soupeře... V boxu teče skutečná krev, ve střílečce ne. Nebo snad někdo stojí za hráčem s revolverem v ruce, a když zemře ve hře, tak ho odstřelí? To je přece nesmysl.
