Závěr dlouho očekávaného a hojně sledovaného zápasu mezi Conorem McGregorem a šampionem lehké váhy UFC Chabibem Nurmagomedovem vzbudil hodně emocí a mluvit se o něm bude ještě hodně dlouho. Bohužel to však nebude kvůli sportovním výkonům, ale kvůli naprosto nepochopitelnému zkratu ruského bojovníka a jeho týmu. Jenže jsou v tomto sportu ještě nějaké hranice?
Trash talk, neboli předzápasové urážky. Rozporuplné téma, které se v bojových sportech objevuje snad odjakživa, minimálně pokaždé, když se proti sobě mají postavit dva znesváření bojovníci. Je to potřebné k propagaci zápasů, nebo je to věc, která sport jako takový znehodnocuje? Jednotný názor na to rozhodně neexistuje. Každý fanoušek a i každý boxer či bojovník to vidí jinak.
Na jednu stránku to přiláká diváky. Hodně diváků. Jenže ta stinná stránka není lehce přehlédnutelná. Opravdu v trash talku nejsou žádné mantinely? Žádné tabu, které si nikdo nedovolí překročit? Kde je nakonec hranice urážek snesitelná?
Conor McGregor svým nástupem převzal žezlo „krále urážek“ po Chaelu Sonnenovi, který během své aktivní kariéry urazil tolik Brazilců, až si nadneseně řečeno znesvářil celý stát. A proč? Jenom proto, že byl jeho úhlavní rival Anderson Silva z Brazílie.
Ani McGregor se v urážkách na uzdě rozhodně nedrží. Nutno ale dodat, že to je přesně to, co na něm jeho fanoušci milují snad víc než bojové umění. UFC mu musí být vděčná, dokázal k MMA přinést neskutečné množství nových diváků. Jen si vezměte, kolik lidí zná McGregora a ani jim MMA jako takové nic neříká?
Jenže s Nurmagomedovem narazil. Před půl rokem přešel tu pomyslnou mez poprvé, kdy zaútočil na jeho autobus a zranil dva lidi. Byl zatčený a skončil u soudu. Před zápasem Rusa urážel při každé příležitosti. Nevynechal urážky jeho otce, muslimského vyznání či ruské národnosti.
Ačkoliv Nurmagomedov většinu jeho řádění přešel s chladnou hlavou, úplně splachovací evidentně nebyl. V jejich vzájemném zápase byl tím jednoznačně lepším. Kontroloval všechna kola, nenechal se rozhodit ani fauly a zaslouženě se radoval z výhry.
Jenže jeho následný zkrat všechny zarazil. Co řekl Dillon Danis tak vážného, že donutil do té doby klidného Rusa, přeskočit klec a bezhlavě zaútočit? To zatím nikdo neprozradil, na Nurmagomedova to už však bylo zřejmě moc.
Nurmagomedův zkrat se však dá pochopit. Urážky od McGregora za hlavu neházel. Pro něj nešlo pouze o prostředek, jak přilákat diváky k zápasu. Bral si to všechno osobně, možná až moc. Jenže to je právě ono. Je lepší se před každým zápasem urážet nebo soupeře respektovat? A opravdu si při urážkách může kdokoliv dovolit všechno?
Ač se „blikanec“ Rusa pochopit s přivřením očí dá, to, co předvedl jeho tým, už žádné omluvy nemá. Napadnout zády otočeného a nepřipraveného člověka je záludnost v každém případě. A absolutně nesejde na tom, o koho se jedná. Neexistuje pro to žádná omluva.
McGregor proti útočníkům, kteří ho v kleci napadli, odmítl vznést obvinění. Podle mého je to chyba. Takové zkraty se trestat musí a to tvrdě.
Zamyslet by se mohl ale i McGregor. Pro MMA toho udělal strašně moc, diváci ho milují a hlavně se vypracoval úplně z nuly a sám. Jenže i on musí vědět, že jsou určité meze, které je potřeba ctít. Jinak přitažlivost MMA zanikne pod nánosem konfliktů, které k zápasům nepatří.
ALL HELL BRAKING LOOSE BETWEEN KHABIB AND MCGREGOR #UFC229 pic.twitter.com/fmaguMrEVq
— Ellis (@EllisGodlike) October 7, 2018
Témata:
blog, MMA, sport, Conor McGregor, UFC, Khabib Nurmagomedov, Tereza Janovská, Sport na Heureka.cz
