Díky a sbohem, skvělý JT. A rychle vzhůru za úspěchy s SG!

Terry označil svou pozici v reprezentačním celku za neudržitelnou. Nejspíš ví, o čem mluví. Jeho aféra s údajnou rasistickou urážkou obránce Queens Park Rangers Antona Ferdinanda vyvolala tolik zlé krve, že se dlouholetá opora Albionu rozhodla všechno rázně utnout a neprodlužovat už všeobecnou agónii.

Vždyť považte, co se vše stalo: kvůli rozporům s vedením Fotbalové asociace odešel manažer Fabio Capello, kterému se nelíbilo, že Terry byl ještě před uzavřením případu zbaven kapitánské pásky.

Narušily se vztahy mezi hráči. A to nejen mezi Terrym a Antonem Ferdinandem, ale i jeho bratrem Riem hrajícím za Manchester United. Jen těžko si lze představit, že by Rio Ferdinand znovu nastoupil v dresu se třemi lvy na hrudi po boku hráče, který měl urazit jeho sourozence.

Terry navíc do celého případu zatáhl i klubového spoluhráče Ashleyho Cola, jenž svědčil v jeho prospěch. Před týdnem tak byly na stadiónu Loftus Road k vidění nechutné scény. Anton Ferdinand před derby QPR s Chelsea odmítl Terrymu a Colovi podat ruku.

Anglický fotbal tak sklidil hořké plody práce těch, kteří se na událostech podíleli a nechali je zajít až do těchto krajností. Celá záležitost byla naprosto nezvládnutá, a to všemi zúčastněnými stranami. Kdo všechno tedy podle mě nese vinu?

Předně nechápu, proč se vyšetřování táhlo tak dlouho. Inkriminovaný zápas Queens Park Rangers s Chelsea, v němž mělo dojít k rasistickému napadení, se hrál 23. října 2011. To už je skoro rok. Crown Prosecution Service oznámila Terryho obvinění až po dvou měsících! A soud se konal letos v červenci. Jak už to bývá, obžalovaného očistil a verdikt zněl: Nevinen.

Říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jenže skutečnost, že verdikt soudu byl vynesen po tři čtvrtě roce, pokládám spíš za boj s větrnými mlýny. Proč se vše nevyřídilo daleko dřív?

Vždyť to přece bylo jednoduché. Postupoval bych následovně: Mám podezření. Podívám se na videozáznam, vyslechnu svědky, vyhodnotím důkazy. V tomto případě jich asi moc nebylo. Spíš jen tvrzení proti tvrzení. To se dá zvládnout za pár dní.

Místo toho Terry čekal na rozsudek celou sezónu a celé mistrovství Evropy. To je jasné selhání soudní mašinerie. A to, že disciplinární komise FA si obránce Chelsea pozvala až na včerejšek, je už jen tragikomickým dovršením celé smutné kauzy.

Terry rozhodně není svatoušek a svým chováním si spoustu věcí přivodil sám. Už dávno ho předcházela pověst průšviháře. Svými zálety s bývalou přítelkyní Wayna Bridge si zadělal na trable v osobním i pracovním životě. Ale v anglické reprezentaci si zasloužil důstojnější konec.

Hrál za ni devět let a během této doby nasbíral bezmála osm desítek startů. Podílel se na postupech do závěrečných kol velkých turnajů. Letos na EURO 2012 patřil k největším postavám týmu Roye Hodgsona. Bude chybět.

Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré. Může se soustředit na vyvrcholení své obdivuhodné kariéry v klubu, kde debutoval před 14 lety a stál u zrodu všech úspěchů včetně triumfu v Lize mistrů.

Hraj i za Jona-Paula

Terryho nástupce v národním týmu byl vybrán vlastně už v předstihu. Novým kapitánem byl na jaře jmenován Steven Gerrard. Ten plní stejnou roli i v Liverpoolu a je určitě dobrou volbou.

V nedělním zápase s Manchesterem United dal krásný gól a hrál skvěle. Měl velkou zásluhu na tom, že Reds svého věčného rivala přehrávali. To, že nakonec podlehli 1:2, se dá přičíst neproměňování šancí, chybám v obraně a podivně pískajícímu rozhodčímu Markovi Halseymu.

Přitom každý neutrální fanoušek včetně mě přál Gerrardovi, aby mu emotivní odpoledne vyšlo. Nastoupil totiž v domácím prostředí poprvé od zprávy vyšetřovací komise, která vrhla nové světlo na tragédii v Hillsborough v roce 1989.

Tam zahynul Gerrardův bratranec Jon-Paul. Nejen jeho památka byla připomenuta při jímavém předzápasovém ceremoniálu. Fanoušci žádali spravedlnost i pro dalších 95 obětí. Také Gerrard bojoval tak, aby na něj Jon- Paul mohl být pyšný, kdyby byl naživu.

Jenže na vítězství to nestačilo a Liverpool je po pěti kolech třetí od konce s pouhými dvěma body. Prožívá velkou krizi a soudím, že na titul může letos zapomenout.

O to víc bude Gerrard motivovaný prorazit aspoň na reprezentačním poli. Za dva roky v době konání mistrovství světa v Brazílii mu bude 34 let. Šampionát v zemi fotbalu zaslíbené tedy pro něj bude ideální příležitostí, aby se s národním dresem rozloučil. A to daleko důstojněji než Terry.

Vzor všech kluků z červené poloviny Liverpoolu – a nejen těch – by si to jistě zasloužil. A anglický fotbal po období skandálů také. Já tedy budu Gerrardovi v tomto poslání držet palce. Má moje veškeré sympatie!