Pocity křivdy vystřídala euforie. Litvínov měl podle všeho slavit extraligový titul už v prodloužení pátého finále, ale sen mu překazila neregulérní brána – respektive její špatně umístěné polstrování. Štěstěna se však k němu výrazně naklonila v rozhodujícím duelu číslo sedm, který vyhrála na třineckém ledě 2:0 i přes místy drtivý tlak soupeře.
Co se po nedělní prohře v nájezdech, které předcházela sporná situace na brankové čáře, honilo v hlavách litvínovských hráčů, se můžeme jen domýšlet. Co v ní nosili trenéři, naplno vypálil po další porážce Miloslav Hořava. „Je to hnus a šlendrián,“ vracel se na tiskové konferenci k předchozímu utkání.
Litvínovští cítili křivdu. Velkou. Mohli už v neděli mít titul, zato po úterním neúspěchu měli před sebou sedmý a rozhodující duel na třineckém ledě. Leckdo je odepisoval, Oceláři měli nahráno na smeč.
Bezmoc určitě museli cítit i hráči, alespoň na chvíli. Ukázali ale obrovskou psychickou sílu. I přesto všechno se nesložili a v Třinci podali bojovný týmový výkon. Bez něj by titul neslavili, protože Oceláři měli herní i střeleckou převahu (36:21).
Hrňa na začátku zápasu nastřelil tyč, poté, když puk dostal do branky, gól nebyl (správně) uznán pro úmyslné kopnutí. Ve třetí části měl před sebou odkrytou branku Jiří Polanský, ale minul. Vzápětí přišla chvíle, na kterou všichni čekali – padla regulérní branka. Se štěstím ji vstřelil litvínovský František Lukeš, ke kterému se puk nečekaně odrazil.
Před posledním finále byl favoritem Třinec. I jeho průběh ukázal, že má navrch. Má širší kádr, Litvínov trápí marodka, navíc se psychicky složí, zněly argumenty. To vše Litvínov popřel. Nutno dodat, že s velkou dávkou štěstí, které se od něj odklonilo v páté bitvě.
Na druhou stranu, kdyby tehdy sudí gól uznali, i tak by mnozí pochybovali. Kdyby teď slavil Třinec, i nad jeho titulem by se vznášely pochybnosti.
Takhle se Litvínovští museli vydat ze všech sil. Opět prokázat své umění i odolnost. Zato o jejich triumfu nebude nikdo pochybovat.