Plzeň je vynikající, ale hodně mě baví Olomouc. Extraliga je vyrovnaná
V polovině základní části mě zaujaly tři věci. Za prvé: forma Plzně. Má stabilní, vynikající výsledky a velký náskok v čele. Ani po Kubalíkově odchodu se její úspěšnost nezměnila, sbírá body. Za druhé: velká vyrovnanost extraligy. Dá se říct, že od druhého místa po předposlední je to vyrovnané. Dopředu není jasný žádný výsledek, je hodně překvapení. A za třetí: velmi dobrá Olomouc.
Že bude Plzeň až takhle nahoře, jsem nečekal. Ano, počítal jsem s tím, že bude výš než v minulé sezoně, protože se vrátili zkušení útočníci Mertl s Gulašem a nečekaně i Kubalík. Ale že bude až tak kralovat? Na druhou stranu, naposledy padla doma se Zlínem. To pro změnu vypovídá o vyrovnanosti soutěže. Před žádným zápasem se opravdu nedá říct, kdo je favorit a kdo outsider.
Zapadá do toho i mladý gólman Svoboda. Já jej pozoruju tři roky, je to talentovaný brankář, kvalitní. Za dobrým mužstvem se chytil, podává výborné výkony. Patří k hlavním strůjcům plzeňského vzepětí. V tuhle chvíli si ale netroufnu říct, jestli v základní části půjdou přes sto bodů a jestli první místo udrží. Každý klub si projde krizí. Plzni ji nepřeju, ale zatím žádnou neměla. Ani když se jí zranil klíčový obránce Kadlec. Udržet parádní formu celý rok bude těžké.
Dost mile mě překvapila hra a výsledky Olomouce. Drží se na pátém, šestém místě. S hráči, kteří nejsou až tak věhlasní. Znovu se ukazuje, že trenér Venera je zkušený, umí tým zorganizovat, mají výborného brankáře. Konrád chytá prakticky všechno a stabilně. Tým má sebedůvěru, věří si, jsou schopni se kombinačně prosadit. Parta bojovníků s patřičným sebevědomím.
A pozor, Olomoučtí hrají i atraktivní hokej. Defenzivu mají sladěnou, ale jsou schopni jít okamžitě do protiútoku a vykombinovat pěkné akce. Olomouckou raritou je i rodinný tandem Galvasů v obraně. To je unikát! Táta se synem spolu hrají v jedné obranné dvojici, to je příběh.
Z mladého Jakuba jsem byl už loni překvapený. Trenér Venera mu dával úkoly a roli, které jinde mladý hráč nedostane. Hrál přesilovky i oslabení a vedl si dobře. Dost jsem si jej všímal, protože jeho tátu Lukáše jsem měl jako mladého pro změnu já ve Vítkovicích. Mladý důvěru splácel už v minulé sezoně a teď ještě povyrostl. A Lukáš je jistota, stabilita. Pořád si odvádí svůj standard. Nikdy nebyl světový hráč, aby hrál pravidelně v národním týmu, ale vysokou úroveň v lize si drží dlouhodobě. Od svých devatenácti let až dodnes.
V půlce základní části máme dva odvolané trenéry. Ve Spartě (Kalous) a v Mladé Boleslavi (Augusta). V dlouhodobém ohledu je to možná i podprůměrné číslo, změn bývalo víc. Jednak je to tím, jak je tabulka vyrovnaná. Není důvod k odvolávání. I týmy, co jsou dvanácté, třinácté mají kousek k tomu, aby byly výš. Jako třeba Pardubice. Byly dlouho dole, ale teď hrají výborný hokej a jsou schopné konkurovat špičkovým týmům. Podle mého je to však dáno i tím, že trenérská jména na trhu nejsou. Majitelé by museli měnit ověřeného trenéra za někoho, kdo ještě jméno nemá, a to je trošku risk. Zkušených trenérů bez práce je teď málo. Volný je snad jen Miloš Říha a ten si chce nejspíš ještě odpočinout, protože má za sebou dlouhé roky v KHL. Sám vím, že tam je práce psychicky daleko náročnější než v extralize. Svědčí o tom i to, kdo odvolané trenéry nahradil. Franta Výborný šel do Sparty a Vladimír Kýhos do Boleslavi. Oba jsou zkušení, protřelí extraligou, měli úspěchy. Proto se kluby obrátily na ně. Nestojí tady plejáda ověřených trenérů, není moc kam sáhnout. Když chcete jistotu.
Nemyslím, že by to bylo o penězích, a šéfové trenéry nemění z toho důvodu, aby nemuseli platit dva kouče. Trenér je jeden, hráčů dvacet pět. Na jednoho trenéra se peníze vždycky najdou, když je třeba. Zase tak velká položka to pro klub není.
