Můj pohled na US Open: Muchová jde vysoko, Djokoviče bych nevyloučil
Tenis je zpátky, je potěšitelné, že se zase rozhoupal. Kdyby měli hráči jen trénovat a trénovat, byla by to pro ně katastrofa. Samozřejmě, zážitek Dominika Thiema i Naomi Ósakaové musí být po triumfu bez diváků na US Open ochuzený, nicméně pořád lepší něco než nic. Platí to pro ně i nás, fanoušky. Vždyť bez sportu bychom se bavili jen o tom, kolik nemocných přibylo a jestli smíme od druhého sedět metr, nebo dva.
Pozorněji jsem sledoval dámský turnaj a musím říct, že ženský tenis, co se týká razance, odvahy a agresivity hry zase postoupil kupředu. Když se podívám na některé hráčky, přijde mi, že dělají kulturistiku, jak mají chlapskou muskulaturu. Ať už je to Sakkariová, Sabalenková a mnohé další.
Hra je čím dál atletičtější a útočnější. Samozřejmě existuje pár obranářských nebo celodvorcových výjimek jako třeba Kája Muchová. Ta se mi hrozně líbí. Je povzbuzení pro ženský tenis, že funguje i něco jiného než strojová hra od základní čáry. I když někdy na to dotyčná doplatí, protože prostě zvítězí spolehlivost nad kreativitou, což mě mrzí. Cestu pro budoucnost ale vidím ve spojení obojího dohromady.
Spolehlivost v důležitých chvílích umocněná kreativním řešením. Rozhodně věřím, že Muchová může jít ve stopách třeba světové jedničky
