Když byla v této rubrice velebena odvaha „ukrást bohům oheň“, nejedna reakce obviňovala autora, že popírá pracovitost. Autor nesouhlasí a tvrdí naopak, že ve sportovním prostředí je třeba nároky na sebe zvyšovat. Přesto nabízí vlastní pohled na fenomén, který se často spojuje se slovem lenost.
Podstatné jméno „lenost“ zaujímá ve slovníku trenérů hanlivý význam. Snahou dnešního příspěvku bude pokusit se pootočit úhel pohledu čtenáře na vlastnost, která se jako lenost jeví, ale ve skutečnosti jí nemusí být.
Začnu nečekaně hudebním skladatelem Zdenkem Mertou, s nímž trávím hodně času. Dostat ho před desátou z postele je problém. Pak jedeme společně na kolečkových bruslích, začínám nabírat tempo a za sebou slyším: „To by snad stačilo?“
Nebo přijde s nápadem vyjít si na nějakou horskou chatu. Po deseti minutách chůze se ozývá: „Proč jdeme do kopce?“ zapomínaje na to, že s nápadem přišel sám.
Pak ovšem přichází zápas v tenisu a on vyskakuje jako čert z krabičky. Běhá jak zběsilý, dává do každého kontaktu s míčkem obrovskou energii, je vrcholně koncentrovaný, minimálně kazí, řeší výborně herní situace. Poté co skončí konfrontace, která jej zřejmě vzrušuje, tento dovádivý čertík opět uléhá do své krabičky. Dále otravuje zvláštním druhem životního postoje, který se jeví jako lenost, lépe řečeno pasivita, ale může být klidně i zvláštním druhem zakuklené aktivity.
Jednou z dominantních postav české volejbalové extraligy tak čtyři pět let nazpět byl Jakub Rybníček. Vždy se mi líbil jeho herní styl, pozval jsem ho tehdy poprvé do nároďáku. Zde „mě bavil“ ještě víc. Ovšem jeho počínání v některých fázích tréninkového procesu mohlo v neznalém pozorovateli vyvolávat dojem: „Ten člověk v příštím pohybu zemře, pravděpodobně vysílením“.
V jednom rozhovoru mezi čtyřma očima (snad to mohu říct) mi sdělil: „Nechápu, jak někdo může hrát v létě volejbal, když není sezona“. Odvětil jsem mu: „Já to pokládám za zcela přirozené.“ On na to: „Já potřebuju v létě stromy, klídek a pivečko, žádnej volejbal“.
Nabízí se říci: tohle nemůže být vrcholový sportovec, téměř každý volejbalista tráví svůj letní čas aktivním odpočinkem typu: debl, beach, antuková liga, smíšené turnaje 4 (muži) + 2 (ženy), tenis, kolo, plavání. Rybníček byl tehdy jednoznačně nejlepší útočník české extraligy.
Jeden z nejlepších volejbalistů první dekády tohoto století, Martin Lébl nerad chodil, nerad běhal, a měl jsem dojem, že se vůbec nerad hýbal. Naopak rád ležel, spal a jedl. Tento zdánlivě negativní obraz typického nesportovce se rozptýlil, když jste ho viděli hrát.
Co se skrývá za projevenou leností?
Byl rychlý v pohybu i v rozhodnutích, výborně řešil a chápal souvislosti týmového výkonu a na hřišti se podle toho choval. Byl v citovaném období jedním z nejlepších světových blokařů a pravděpodobně „nejlepší líný hráč světa“. A ještě něco: čím těžší a důležitější byl zápas, tím hrál lépe.
Všichni tito tři pohodáři jsou lidé rozdílných údělů nebo životních etap, ale mají cosi společného: jejich práh, kdy procitají z pasivity do aktivity, je položený někde dále, než jsme u sportovců běžně zvyklí. Působí dojmem lenosti či minimálně pasivity. Neradi plýtvají silami a možná jich ani nemají na rozdávání. Jsou velmi ekonomičtí, když mají provést nějakou pohybovou aktivitu.
Samozřejmě, že 90 procent vrcholových sportovců jsou lidé, pro něž je pohyb základním životním projevem. Hovoří se o tzv. typu A, který pociťuje fyzickou zátěž jako příjemnou a vidí v ní výzvu.
Na rozdíl od typu B, který vnímá zátěž jako bolest. Ty „áčkaře“ pro vrcholový sport hledáme. Když ovšem máte tu možnost a dostanete se jako trenér do situací, jako je třeba mistrovství světa, můžete se dočkat okamžiku, že žasnete nad tím, jak někteří příkladní sportovci (áčkaři) najednou křečovatí, a ti, již se vám jevili líní či pasivní, najednou nečekaně ožívají a nezřídka rozhodují zápasy.
Já vím, není to jednoduché s takovými typy hráčů, jelikož život družstva znamená především neúprosnou každodennost. Tito hráči vás v každodenním režimu otravují. Pakliže ovšem poznáte ty pravé a vydržíte to s nimi, je velká naděje, že vám to vrátí, až to budete nejvíce potřebovat.
Nemohu být jako sportovec zastáncem lenosti. Navíc volejbal je jiný sport než hokej a zřejmě by mi hokejový trenér oponoval, jelikož hokej určitě stojí především na fyzické kondici. Fotbalové hvězdy Ribéry a Robben , jak jsem se dočetl v koncepci Bayernu Mnichov, se podřídili filozofii klubu a okamžitě po ztrátě míče se zapojují do obrany, což vyžaduje enormní aktivitu a fyzickou kondici.
Jistě, sport znamená především extrémní fyzický výkon. Jenom jsem chtěl upozornit na to, že někdy je dobré podívat se na věc i z jiného úhlu. Není vyloučeno, že se za projevovanou neaktivitou, pohodlností či leností může skrývat určitý typ utajovaného predátorství.
Predátoři neplýtvají silami...
Související články
