Vysoká hra Zdeňka Haníka: Spartu sťala vypočitatelná náhoda
Statisticky nelze vyloučit, že by Sparta mohla porazit i Barcelonu, je otázkou s jakou pravděpodobností, a hlavně by se k ní musela nějak dostat. K tomu by například potřebovala překonat CSKA Moskva, což, jak víme, se nestalo. Ač otcem vychovaný slávista jsem to Spartě upřímně přál, ovšem „vypočitatelná náhoda“ to chtěla jinak...
Začal bych tím, že jestliže jsem posledně psal, že profesionalismus vnímám jako podřízení se cíli, pak pro fotbalovou Spartu musí být cílem Liga mistrů. Podřízení se cíli vnímám tak, že se musí podřídit nárokům, které určuje mezinárodní fotbal od výkonnostní úrovně CSKA Moskva vzhůru až k Barceloně.
To je norma, která je určující pro letenský tým, stejně jako například pro český volejbalový nároďák umístění do 8. místa na ME; a všichni se musíme třeba „postavit na hlavu“, aby byl tento cíl splněn, pokud to myslíme vážně.
Ve všech týmových sportech máme stejný problém, a zdůrazňuji to opakovaně proto, že vrcholový sport je pro mě až ten mezinárodní. Česká liga ani fotbalová, basketbalová či volejbalová nemohou být měřítkem.
A teď k věci. V roce 2008 jsem na olomoucké fakultě obhajoval disertační práci a jejím tématem byla analýza typických herních situací na mistrovství světa 2006 ve volejbalu.
Bavilo mě to i z pohledu praktika, poněvadž mě jako kouče vždy zajímala analýza situací víc než individuální statistika. Koho jsem měl střídat a na koho vsadit, na to jsem si vystačil s trenérským citem, ale v kterých typových situacích nás soupeř v průběhu zápasu přehrává, v kterých naopak „vedeme my“, a jak na to reagovat, zde jsem si rád vypomáhal komplexní statistikou a ctil jsem zákon pravděpodobnosti.
Když se vrátím ke zmíněné práci, nezapomenutelně se mi vryl do paměti jeden z mých profesorů, již bohužel zesnulý matematik prof. Stanislav Komenda, DrSc., který mi ukázal jiný úhel pohledu na statistiku.
Byl expertem světového rozměru, a ač matematik, psal básně. Byl to přístup blízký fotbalu. Zdá se vám, že jsem se zbláznil? Nikoliv, ve fotbale rovněž platí nemilosrdná statistika, a přesto, lze vyhrát zápas z totální defenzivy jedním překvapivým útokem.
CSKA Moskva byl lepším týmem
To profesor Komenda věděl a chtěl svými básněmi ukázat, že některé věci jsou jedinečnými záležitostmi záblesku citu a že trefný verš může vystihnout realitu lépe než deset vzorců. Byl to zkrátka pašák. To mě nesmírně inspirovalo pro pohled na sportovní hru. A tím se dostávám k zápasu Sparta - CSKA Moskva.
Zápas pro mě skutečně začal gólem, kterým CSKA snižovalo na 1:2. Až od tohoto okamžiku si byla obě družstva vědoma, že je to naprosto otevřené.
Teprve v této chvíli si i sparťané plně uvědomili, že volání diváků „dejte jim búra“, bylo jen zbožné přání a ruský tým se dal skutečně do boje. Takže, k čemukoliv se budu vyjadřovat, platí to až od stavu 1:2 a prosím fotbalové puritány, aby můj názor vzali jako pohled z druhého břehu.
Jestliže vyjdu z výše uvedeného a pouze ze svého pocitu, který se mi utvářel při sledování zápasu, bylo CSKA Moskva lepším týmem. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že Sparta není v útoku nebezpečná. Možná je to i moje profesionální volejbalová deformace, neboť jak bylo naznačeno, ve fotbalu lze obrannou strategií (jakoby náhodou) i vyhrát.
To je ve volejbalu vyloučené, protože i dokonale zorganizovaná obrana se musí vždy nakonec proměnit v útok a zisk bodu. Jen velmi obtížně se body získávají jinak než útokem (blokem průměrně 3 a podáním 2 na set, či chybou soupeře).
Pokud chcete ve volejbalu vyhrát, potřebujete těch bodů minimálně 75, ale někdy třeba i přes 100. Čili ve volejbalu nelze hrát „zanďoura“, a proto jsem tak zaměřený na útočnou činnost.
Ale zpět ke Spartě: dostal jsem se i ke statistikám ze zápasu, ovšem k jejich správné interpretaci je třeba mít statisticky „vykoukané oko“, což nemám. I tak cítím, že v údajích jako: držení míče, přihrávky, fauly, střely, zdůvodnění výsledku nenajdu. Stavovská umanutost mě vedla, abych tu logiku výsledku hledal i tak v číslech, ale nenašel, snad pouze ve srovnání obou družstev v počtu vyhraných soubojů mezi 30. - 75. minutou. Jinak vycházela obě mužstva statisticky zhruba nastejno.
Byla to „vypočitatelná náhoda“ profesora Komendy, co rozhodlo. Jeho „matematický cit“ by určitě řekl: „statisticky jsou údaje nevýznamné“, ale „básnický cit“ by mu možná napověděl, stejně jako mně: „ten výsledek je zákonitý či minimálně očekávatelný, jelikož CSKA bylo nebezpečnější v útoku“.
A řečeno s panem profesorem: „ ...je poznání na způsob schémat a rovnic..., je však také poznání na způsob pocitu a tušení“. A tento druh poznání mi říká, že na Letné vyhrál zaslouženě a logicky lepší tým.
