Vysoká hra Zdeňka Haníka: DEZINFEKCE!
Český národní hokejový tým nepřekonal čtvrtfinále MS. Škoda, laik i odborník měl z projevu družstva složeného převážně z mladých hráčů dobrou náladu. I moudrý klid trenéra Vůjtka vyzařoval sympatický dojem, tudíž prohra proti USA zabolela. Všechny kolektivní hry prožívají těžké období, je třeba změn, ale sebezáchovné postupy by neměly mít ráz paniky.
Když sleduji takový zápas, jako bylo hokejové finále Kanada-Finsko, uvědomuji si, jak letí vývoj her raketově dopředu. Nádherná záležitost. Já vím, málo gólů, ale mistrovské dílo Kanady.
Dojemná podřízenost strategii celoplošné činnosti, sebeobětování hráčů pro tým, skvělá kondice a rychlost, rychlost, rychlost. Totální hokej.
Posledně jsem tu psal o úctě k Vladimíru Martincovi, ale při vší nostalgii se dnes hokej hraje jinak. Co hokej, všechny hry. Jsem ve stálém spojení s trenéry, metodiky či jinými hybateli práce svazů kolektivních her. Všichni už jsme vzali na vědomí, že šinkanzen uhání a na nikoho nečeká. Všichni jsme již napříč sporty přiznali, že nám onen japonský vlak, symbol rychlosti, tak trochu ujel.
Dobrá zpráva je, že už jsme zpoždění alespoň vzali plně na vědomí, jenom zatím tápeme, co s tím. Všechny svazy už nápravě dávají mnoho energie, například intenzivní kontakt se zahraničím, různé typy mládežnických akademií, zahraniční trenéři, vzdělávací programy, stáže, zavádění nových technologií, tlak na zvýšení státní finanční podpory... Stavíme se zkrátka na hlavu, ale tak lehko to nepůjde. Dali jsme si šlofíka příliš dlouho.
Měli jsme štěstí, že jsme na sympoziu Mosty, který připravil Český olympijský výbor 2. května, byli seznámeni s kanadským zázrakem, samotnými hokejovými trenéry v čele s hlavním koučem Billem Petersem, kteří tři neděle nato získali titul mistrů světa. Nesdělili nám žádné spásonosné informace. Přesto jsem byl z jejich vystoupení nadšen. Důvod? Vnímal jsem nefalšovanou esenci profesionalismu.
Nabízí se atraktivní šance: trenér mistrů světa v hokeji se setkal s 250 českými trenéry všech sportovních odvětví, vysvětlil strategii projektu Hockey Canada, tři týdny to prakticky se svým týmem předváděl na MS a završil to titulem. Tomu říkám metodický seminář, par excellence.
Ale své dojmy si nechám na příště. Já jsem byl totiž okouzlen kulturou jejich chování a přístupu. A tvrdím, že dokud nezlepšíme kulturu v oblasti odborné i prosté mezilidské komunikace, žádné projekty, ani navýšení peněz nám nepomohou.
„Císař je nahý“. To už všichni vidí, přesto bych nepanikařil. Nemusíme hned z gruntu měnit strukturu, či vyhazovat dítě i s vaničkou. Potřebujeme vydezinfikovat odborné prostředí od diletantismu a předstírání. Kultura se nemění ze dne na den. Například ve společnosti jsme si ji od roku 1948 nechali infikovat 40 let a minimálně stejný čas bude trvat dezinfekce. Takže trpělivost, musí se pracovat na více frontách.
Rád bych dnes přispěl pohledem na jednu dílčí oblast. Se změnou společenských poměrů v roce 1989 vstoupil do života lidí nový slovník, v němž oživla nejen slova, ale také jejich obsahy. Slovo profesionál mělo v socialistickém slovníku zcela hanlivý, „buržoazní“ charakter. Není proto divu, že lidé tento termín rychle do svého repertoáru zařadili, jeho frekvence se po roce 1989 zvýšila, ale upřímně řečeno obsah a smysl lidi záhy pořádně vyděsil.
Najednou začalo být patrné, že profesionalismus nejsou jenom peníze, ale také strach o ně. Že to znamená nejen plnit či neplnit příkazy zvenčí, ale plnit či neplnit příkazy zevnitř s plnou vlastní zodpovědností za jejich dopad. Že profesionalismus je nejen tvrdě trénovat, ale také tvrdě žít, odříkat si a podřizovat se. Pravidla a normy, které patří v některých zemích na západ od nás k dobrému vychování, si v Čechách osvojujeme jen pozvolna.
Osobně je ctím a jejich dodržování pokládám za nezbytné pro existenci ve vrcholovém sportu. Pokusím se o takové malé desatero:
1. Profesionál provozuje sport jako svou práci, pro amatéra je sport relaxační doplněk k životu.
2. Profesionál vyhrávat musí, pro amatéra je vyhrávat příjemné - ale všechno je jenom hra.
3. Po profesionálovi se vyžaduje úspěch, po amatérovi nic.
4. Profesionál chápe sport jako seberealizaci, neúspěch znamená ohrožení existence. Život amatéra sport obohacuje, sportu se nepodřizuje.
5. Projevem života profesionála je vratkost, nestabilita a životní nejistota, život amatéra je sportovními (ne)úspěchy nedotčen.
6. Profesionál podřizuje svůj život dění a rytmu sportovních aktivit, amatér nezná vnucený sportovní program.
7. Profesionál nemůže omlouvat neúspěchy drobnými zraněními nebo citovými stavy, amatér hraje podle nálady, chuti a zdravotního stavu.
8. Život profesionála obsahuje průběžnou přítomnost bolesti, která vyplývá z psychického tlaku a požadovaných špičkových výkonů, amatér zná pouze příjemnou bolest svalů.
9. Odměnou profesionála jsou sláva, úspěch a peníze, odměnou amatéra je radost.
10. Profesionál podřizuje svůj život sportovnímu cíli za všech okolností, amatér ve sportu nepodřizuje život ničemu, pouze svému pocitu.
Pokud jste se poznali pod mým označením amatér, přeji vám mnoho radosti ve sportu, ale v tom vrcholovém nemáte co hledat. Pokud byste akceptovali moji charakteristiku profesionála, přidávám ještě něco: máte předpoklady, talent a dobré podmínky působit ve vrcholovém sportu? Ano?
Pak potřebujete ještě trochu štěstí! Jenom připomínám, že na rozdíl od amatérského prostředí platí uvedené podmínky pro každý den. To jsem si mimo jiné odnesl z přednášky kanadských trenérů.
A propos, není třeba v panice hned vychylovat kyvadlo na druhou stranu. Taky snad stále ještě něco umíme... Ale stačí průběžná a soustavná dezinfekce ve všech směrech a nějaký čas.
