Judista Lukáš Krpálek porazil v polotěžké váze na olympiádě v Riu všechny své soupeře a získal jedinou zlatou olympijskou medaili pro Česko. Po vítězství se v jeho očích objevily slzy, což je důkaz, že i chlap, který přepral všechny na světě, je citlivý člověk. A o tom, že titulek není pouze bonmotem, ale realitou, hovoří tento článek.
Píše se rok 2006 a na slavnostním večeru tradičního turnaje v míčovém sedmiboji, o němž tu byla řeč na začátku července ve sloupku „ Nohavica , Černý a míčoví šibalové“, se objevuje jako host šestnáctiletý judistický junior Lukáš Krpálek . Televizní moderátor Jirka Rejman se totiž dopátral, že nadějný junior nemá peněz nazbyt pro svůj růst a že by mu pomohlo, kdyby mohl vycestovat na kemp do Japonska, země judu zaslíbené. Okamžitě jsme věděli, že to je šance pro nás…
Říkám-li pro nás, mám na mysli někdejšího hokejového sudího Jirku Lípu, hudebního publicistu Jiřího Černého a sebe, když jsme to v roce 2001 vymysleli. Ptáte se, co? Drtivá většina účastníků sedmiboje totiž ve svých profesních oborech buď dosáhla nebo ještě dosahuje úspěchů vysoké úrovně a často i proslulosti, nezřídka světové. Každý z nich si ještě dobře pamatuje na své začátky, při nichž vzhlížel ke svým úspěšným vzorům, a kdy se hodila každá koruna či dobrá rada.
Proto každý ze sportujících (a to na každém turnaji) věnuje tisíc korun na charitativní finanční dar, který je při slavnostním vyhlašování výsledků sedmiboje předán vybrané osobě či organizaci, která v daném oboru nebo životní etapě teprve začíná, popřípadě bojuje s „porodními“ bolestmi. Nejde jen o „sázku na budoucí růst“, ale i o prostou lidskou solidaritu k nějakému sympatickému snažení.
Naše komunita vybere na každém turnaji (různě podle počtu účastníků) přibližně 30 až 50 tisíc korun. Tento finanční obnos je předán pokorně, bez pompy, bez publicity a bez nároku na jakékoliv reciproční aktivity ze strany odměněných. Měli jsme od počátku za to, že to tak má být a bylo mi milé, že tu hru hráli všichni ochotně s námi. Přesvědčili jsme osobnosti počínaje tehdejším premiérem České republiky Mirkem Topolánkem, přes olympijské vítěze Jana Železného a Dominika Haška, až k hereckým hvězdám, jako je Ondřej Vetchý či Jaromír Dulava (nemluvím o mnoha dalších), aby podpořili někoho, koho vůbec neznají a věřili nám, že je to tak dobře.
A tak se před deseti lety všichni jmenovaní složili na Lukáše Krpálka, když ještě nikdo (kromě Jirky Rejmana) netušil, o koho se jedná. Ostatně vybrat, komu peníze dát či nedat, není vůbec jednoduché a nejednou jsme se trochu i pohádali. Jednotlivé tipy musíme důkladně prověřovat. Přece jenom „skásnout“ předsedu vlády o tisícovku na nějaký marnotratný účel by bylo trochu riziko. A v roce 2006 se pro vánoční turnaj rozhodlo, že vybrané peníze půjdou na kemp pro Lukáše Krpálka. A protože se i Mirek Topolánek tehdy turnaje zúčastnil, dotvrzuje to fakt, že jsem v úvodním titulku nelhal.
Možná si řeknete: „Tolik humbuku pro tisícovku“. Naopak pro mě osobně je satisfakcí, že to provádíme dlouhodobě, takže je lehké dopočítat, že jsme vytáhli z vlastních kapes za ta léta již více než JEDEN MILION KORUN ČESKÝCH. A především jsme několikrát dobře trefili osobnost či skupinu na začátku hvězdné kariéry. Jenom namátkou: první ocenění dostala písničkářka Radůza, která se právě stěhovala z Karlova mostu na první festivaly. V roce 2003 získal podporu tehdy začínající režisér Ondřej Sokol a Činoherní klub, dále hudební skupiny Zrní a Květy, které poté obdržely prestižní cenu Anděl.
A dalo by se pokračovat. Ale mysleli jsme i na ty, kteří evidentně nepotřebovali peníze na hvězdnou kariéru, ale prostě pro usnadnění života jako například nevidomá lyžařka Anička Kulíšková, Dětské romské sdružení Idy Kellarové, Česká rehabilitační Vojtova společnost či sportovní oddíl Jedličkova ústavu.
Náš záměr, který jsme nazvali „ÚSPĚŠNÍ POMÁHAJÍ POTŘEBNÝM“, má od letošního roku nejslavnějšího laureáta v olympijském vítězi Lukáši Krpálkovi. To je příjemné zjištění, ale důležitější je, že osobnosti, které jsou slavné či úspěšné a kterým se již žije dobře, nezapomněly, že taky někdy začínaly nebo, že se některým dalším lidem tak snadno nežije.
Související články
