Zdeněk Haník
18. prosince 2017 • 12:37

Vysoká hra Zdeňka Haníka: Stramaccioni, ohrožený druh

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Minulý týden jsem na konferenci Mosty moderoval diskusní panel, kde byli hosty Jan Koller a Patrik Eliáš. Na otázku, co si myslí o působení zahraničního trenéra v Česku, se oba shodovali, že máme dost dobrých českých trenérů. Možná … ale má to jeden háček – prostředí v českém sportu je jiné než v zahraničí, léčí se totiž z dlouhodobé nemoci. A to je to, oč tu běží.



Je veřejným tajemstvím, že situace ve fotbalové Spartě není dobrá a že je vytvářen velký tlak na odchod Itala Stramaccioniho z postu prvního trenéra. I podle mého názoru je situace již na pováženou, ale nechtěl bych se připojit k laciným křiklounům, a nabídnout pohled z vlastních zkušeností z působení zahraničních trenérů v Čechách.

Ano, ve chvílích, kdy tým dlouhodobě nehraje dobře, nastává zapeklitý stav: přestává se věřit. Zdá se, že to může být obraz stávající situace ve Spartě.

Tomáš Rosický zpočátku kvitoval příchod zahraničního trenéra, ale kdo ví, jak to vidí teď. Ale nejde jen o trenéra. V mančaftu je prostě mizerná nálada. V takovém stavu vše, co trenér udělá nebo řekne, může být zpochybňováno, protože se věří jedině trenérovi, se kterým se vyhrává. Hráče nezajímá odbornost, ale účinnost. Prostě jestli to funguje, nebo nefunguje.

Aby „mašina jela kupředu“, je k tomu potřeba několika věcí. V první řadě by měl mít trenér odbornou kvalitu a osobnostní kouzlo – a zde musím utichnout, protože opravdu nevím, zda tyto kvality Stramaccioni má či nemá.

K tomu musí tým stát za trenérem, a tady jsou zřejmě trhliny. Dále k dobrému výkonu musí mít i dobré hráče – to si taky nejsem jist, že Sparta v současném týmu má, spíše nemá.

A v neposlední řadě se hráči musí cítit v týmu dobře. A to by mě rovněž zajímalo, jaká je asi spokojenost v téměř třicetičlenném kádru, když už družstvo hraje jedinou soutěž – domácí ligu, jelikož z ostatních už vypadlo.

Vedle toho situaci také nějak ovlivňují agenti domácích hráčů, kterým byly příchodem zahraničního trenéra trochu uzavřeny kohouty, poněvadž Stramaccioni je jistě navázán na jiné, zřejmě zahraniční agenty.

Situace zkrátka opravdu není tak průzračná a jednoduchá. A teď k tomu, co znám z vlastní zkušenosti a co ví jistě i pan Křetínský, protože většina jeho firem má přesah do zahraničí. Respekt k hodnotám, odborné know-how i akceptování nároků jsou prostě „venku“ na vyšší úrovni.

Když přicházeli zahraniční trenéři k českému volejbalovému nároďáku, okamžitě začali ovlivňovat prostředí směrem, jakým jsou zvyklí. Nevím, jak ve Spartě, ale ve volejbalu to přineslo jednoznačně pozitivní efekt. Zahraniční trenéři prostě posunovali laťku náročnosti nahoru ve všech směrech, včetně toho, že tlačili na vedení svazu.

Živě si vzpomínám, jak se na mě jako tehdejšího předsedu svazu italský trenér Parisi ošklivě obořil, že nechce maséra, ale fyzioterapeuta, že ho chce stále a ne situačně, že chce, aby v každém městě, kam nároďák přijede, bylo napojení na místní lékaře, a tak dále. Rozčiloval se například i nad tím, že si hráčky musí prát samy ponožky.

Trenér Bernard zase nechtěl vůbec trénovat v halách, kde se nedají postavit tři hřiště, chtěl mít na každém soustředění trenažéry na vystřelování míčů, chtěl mít statistika nejen na zápase, ale i na tréninku a na tréninku chtěl mít i pistole na měření rychlosti letu míče. Byl náročný i na projevy chování. Česká mentalita mu dávala zabrat.

Jednou, když mu jistý hráč přijel na soustředění a trochu dělal machra, řekl mu: „Jeď domů, tady už nemáš postel.“ A hlavně byl náročný na tréninku. Na to vše nejsme v Čechách zvyklí a na každý tlak logicky vzniká protitlak.

Nejde o trenéry, ale o vstup zahraničního odborného kapitálu


Jakmile se totiž okamžitě nedostaví úspěchy, protitlak a nedůvěra sílí, až to nějak nabobtná či praskne. Odhaduji, že ve Spartě to zřejmě zatím nepraskne a pan majitel asi trenéra ještě podrží. Chtěl jsem říct, že když přejedete hranice západním směrem, ocitáte se stále ještě v jiném sportovním světě. A my v Čechách prostě musíme usilovat o to, abychom se mu přibližovali. Ta naše komunistická odbočka nás prostě ve vývoji zdržela, zmátla hodnoty i světové strany. Běžte se podívat na film Milada, pokud se chcete trochu rozpomenout.

A proto si musíme projít katarzí a respekt k hodnotám i vlastní odborné know-how znovu objevit. K tomu nám pomůže proniknutí zahraničního prvku, pokud to sami dovolíme. Nejde primárně o zahraniční trenéry, ale o vstup zahraničního odborného kapitálu. Musí si tím projít celý český sport.

Jestli to trenér Stramaccioni ustojí, je v tomto směru vedlejší. Na konferenci Mosty předával své zkušenosti jeden z nejlepších hokejistů všech dob Igor Larionov, vlastní prezentace tam měly firmy SAP, které spolupracují s německým fotbalem, či zástupci špičkové akademie Red Bull Salzburg. Všem třem stům účastníkům konference bylo jasné, že máme v oblasti sportovní odbornosti zpoždění.

Stramaccioni je jenom jedna kapitola románu o renesanci českého sportovního prostředí, která má otevřený konec, jestli si rozumíme…

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud