Rád bych se vrátil k tomu nejlepšímu, co přinesl rok 2017. V duchu své dlouhodobé bohulibé posedlosti se zaměřím na kolektivní hry, jsa si vědom, jak nicotná může být moje snaha hledat pozitivní hodnoty optikou mistrů světa z individuálních soutěží v roce 2017. Důvodem je jednak profesní čest a věrnost prostředí kolektivních her, ale i trochu chu systémovější pohled na věc.
Hned na úvod sdělím to, co je vlastně i vyústěním dnešního článku. Domnívám se totiž, že situace v kolektivních hrách v Česku se zlepší, až se dovrší společenská změna, která začala v roce 1989.
Mám takovou vlastní teorii, že prostředí sportu, a především kolektivních her, do určité míry kopíruje stav společnosti, jsou to podobné systémy, ale o tom jindy. Nicméně například pan Křetínský by mohl jistě vyprávět, jak těžké je měnit siločáry zavedeného systému ve Spartě, který už nedostačuje, a nový ještě není k dispozici, a nikdo zřejmě netuší, jaká by měla být jeho podoba.
Zkrátka to, co je možné v individuálních sportech, tedy výjimečný úspěch jednotlivce nezávisle na systému, je v týmových hrách vyloučen. Stav všeobecného vědění, systém hodnot a kultura prostředí, je to, co mu zatím schází. Možná ho nemají ani lyžování či veslování, ale mají svou Ester Ledeckou a Ondřeje Synka , a tím pádem jakékoliv zpytování svědomí ztrácí smysl.
Hokej má rovněž svého Jágra , basketbal Satoranského a házená Jíchu , ale vidíme, že zmíněným sportům to k světovosti nepomůže. Naproti tomu hokejová Kanada předvedla v posledních letech, co je systémový přístup. A teď už k tomu, co mě v roce 2017 v této oblasti zaujalo nejvíce.
Posledně jsem psal, že jedině mezinárodní úspěch může být brán jako základní kritérium pro výběr kolektivu v anketě Sportovec roku. Ale protože tento článek není anketou, dovolím si vypíchnout několik věcí, které zaujaly mě osobně v oblasti sportovních her, včetně těch domácích.
Na domácí scéně to tedy byly zejména dva počiny. Libor Zábranský dovedl brněnskou Kometu k mistrovskému titulu po 51 letech a hlavně rozhýbal celou brněnskou sportovní veřejnost. Pro mě to má zvláštní příchuť i v tom, že poslední tituly v týmové hře pro Brno před Kometou získaly shodně naše volejbalová parta - Zbrojovka Brno, a stejnojmenný tým basketbalistů (tehdy se skvělými Brabencem a Havlíkem) v roce 1990. Od té doby, za 27 let, žádný mistrovský titul pro druhé největší město v republice ani ve fotbale, v basketbalu, hokeji, volejbalu či házené. Kometa tedy udělala tečku za dobou temna kolektivních her v Brně.
Pak je tu kouzelník Pavel Vrba a jeho asistent Dušan Fitzel, kteří dokázali plzeňskou fotbalovou mašinu rozjet tak, že za celý ligový podzim ztratila body jedinou remízou. To je věru úctyhodný kousek (pánové, smekám), a ať si říká, kdo chce, co chce, Pavel Vrba musí ovládat nějaký druh trenérské magie, i když se taková věc těžko dokazuje. Já ale věřím činům. A Vrba to v Plzni prostě umí.
Z hlediska mezinárodního přesahu vnímám rok 2017 v kolektivních hrách především jako volejbalový. 7. místo mužů na ME, titul mistrů Evropy do 17 let a stříbro páru Kolocová - Kvapilová na ME jsou po mnoha hubených letech snad startovním výstřelem obratu, poněvadž třeba mužský volejbalový nároďák za posledních 16 let nepostoupil ani jednou mezi nejlepších osm v Evropě. Jestliže přidáme 8. místo háze házenkářek na MS a účast USK Praha ve Final Four nejvyšší evropské soutěže basketbalistek, pak rok 2017 lze hodnotit jako relativně úspěšný, i když na mezinárodní scéně neuspěly dva vyvolené sporty: fotbal a hokej.
Uvědomuji si, že z pohledu individuálních sportů je to možná málo. Ale pokud bych se měl vrátit k tomu, kde jsem začal, tak zatím tvrdošíjně trvám na svém. Situace v kolektivních hrách se zlepší, až bude více lidí v komunitě chápat věci v širších souvislostech, až se podaří předefinovat obecnou odbornou platformu, až přibude lidí, kteří jsou schopni kriticky myslet, až tendence k renesanci našeho oboru, která je patrná, se změní ve skutečné odborné hnutí.
Ostatně, víte, jak se jmenuje náš obor? Kinantropologie (dokonce i word mi to podtrhl jako neznámé slovo). Tedy vědní obor, zabývající se různými formami lidského pohybu. Schází nám zkrátka know-how v jednotlivých sportech konkrétně i ve sportovní odbornosti obecně. Prostě musíme se učit, musíme vědět víc, musíme umět víc, abychom se dočkali ještě lepších výsledků, vážení kolegové! Lepší přání nemám, vítejte v roce 2018.
Související články
