TOP VIDEA
Slavia - Bohemians: Video zrušilo Škodův gól – kvůli Součkově ofsajdu Slavia - Bohemians: Video zrušilo Škodův gól – kvůli Součkově ofsajdu
17. den na ZOH: Němci senzační i ve finále, česká spokojenost s medailemi 17. den na ZOH: Němci senzační i ve finále, česká spokojenost s medailemi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Opětovný souboj dvou beachvolejbalových bohyň Markéty Slukové a Kristýny Kolocové před nedávnem na turnaji Evropského okruhu v Pelhřimově a rozhovor s trenérem Simonem Nauschem v předminulém čísle Sport Magazínu mě přiměly k zamyšlení nad tím, jak to funguje v párové spolupráci.



Párová spolupráce je podstatně složitější než komunikace v družstvu týmové hry, ať už se jedná o šestkový volejbal, fotbal nebo o házenou. V případech názorových různic nebo sporů je ve dvojici velmi složité překonávat takové situace, pokud se jeden v zájmu spolupráce nepodřídí či neustoupí.

Pokud ale oba hráči trvají na svých postojích a schází třetí, případně i další do party, začíná se hloubit příkop. Na původní nesoulad totiž začnou navazovat další trucy, dokazování či naschvály. Průvodním znakem takových situací je, že snaha o komunikaci utichá, což ještě více prohlubuje nepochopení, protože dojde k „domýšlení si“, co ten druhý asi chce svým chováním říct. Zkrátka, jestliže nastane mlčení a dusná atmosféra, je nadmíru důležité, aby jeden z dvojice byl ochoten překonávat tuto propast a obnovovat dialog.

Právě v beachvolejbalu znám z minulosti některé případy, kdy ve dvojici byl problém se i vzájemně pozdravit, natož spolu hrát. Chlapi mají v tomto směru určitou výhodu, že jsou schopni oddělit hřiště a soukromý život, nemluvit spolu a klidně dál dobře hrát. Myslím, že ženy nikoliv.

Jsem si plně vědom toho, že život je pocit a že to byly právě pocity, které rozhodly o tom, že se tyto dvě hráčky svého času rozešly, i když v tu dobu patřily jako pár do první světové desítky. Nemohu být tak troufalý, abych tvrdil, co bylo v oné chvíli správné a co nikoliv. Ale i já mám svůj pocit, a protože jsem byl tomuto páru nablízku, rád bych se o něj se čtenáři podělil.

Oba nově vzniklé páry, tedy Sluková-Hermannová a Kolocová-Kvapilová, jsou herně výborné, ale Markéta s Kristýnou měly tehdy dle mého něco víc: byly vyvolené. Co tím myslím? Ony by to teď zřejmě nepřiznaly, ale já jsem viděl, že to bylo to výjimečné a posvěcené spojení.

Jedna víla, druhá dračice. Jedna jemná, druhá drzá a bojovná. Jedna herně ladná, druhá herně sveřepá. Jedna mimořádná blokařka, druhá mimořádná polařka. A obě hezké. Navíc neměly problém vystupovat jako sexsymboly a společnost příznivců, která daleko přerůstala volejbalovou komunitu, si je žádala. Žádné volejbalisty ani volejbalistky předtím občané Česka neznali tak, jako značku Maki a Kiki. Čtyři pětiny zpráv o volejbale byly o nich. A ještě jedna věc.

Kristýna vydávala velkou energii, aby překonala handicap

V párovém spojení musí být vždy jeden, který dokáže zhltnout víc a vzít na sebe úlohu kontejneru negativních emocí. Kdo musí nahodit řetěz, když spadne. Nechci jednoznačně tvrdit, že to byla Kristýna, ale byl tu jeden důležitý fenomén.

Kristýna si byla dobře vědoma toho, že je kvůli své tělesné výšce pro světový volejbal poněkud limitována. Dobře věděla, že se většina světových párů soustředila podáním především na ni. V beachvolejbalu je totiž běžná situace, že se vlastně hraje proti jednomu ze soupeřící dvojice, na něhož se neustále podává a který tím pádem musí zakončovat třetím úderem.

To byla v případě tohoto páru Kristýna, a nejednou se stalo, že se prostě útočně neprosadila, což znamenalo prohru. Ovšem energie, kterou vydávala, aby překonala tento handicap, byla obrovská. A možná byla tato energie i trochu podceněna. Znám tento handicap bytostně, protože jsem se s ním sám ve vrcholovém volejbalu vyrovnával. Byl jsem ochoten udělat cokoliv, abych ho překonal. A jak známo, pokud má člověk talent, pak náruživost je víc než um.

Měl jsem spojení Markéta a Kristýna rád, všude jsem se jimi chlubil. Dával jsem je všude za příklad maximální profesionality ve sportu. Když vyhrály v Praze turnaj Světové série, seděl jsem vedle tehdejšího pana prezidenta Klause, který má beachvolejbal rád, a měl jsem co dělat, abych utajil slzy, které mně zalily oči.

Mám rád i Simona, jejich bývalého trenéra, který je nejen odborník, ale i dobrý obchodník. Měli jsme spolu i výborné odborné debaty. Dej bůh, ať oba nově utvořené páry uspějí, dostanou se na olympiádu a vyvrátí částečně má slova. Doposud jsem se totiž s rozchodem té původní dvojice profesně nesmířil. Byly totiž podle mého vyvolené, což je víc než excelentní.

 

Olympiáda 2018: kompletní informace najdete zde >>

Program ZOH >> Hokej na ZOH 2018 >>

 







Klasická verze
Mobilní verze