Fotbalový svátek je za námi. Real Madrid, nejslavnější klub fotbalové historie, spustil krátce své kotvy v zemi, která historicky, nehledě ke své velikosti, sehrávala významnou roli v kolektivních hrách, fotbal nevyjímaje. V následujících řádcích ale použiji značku Real Madrid jako můstek k úplně jinému tématu.
Jak známo, Real Madrid se ve španělské lize trápí. Trenér byl odejit a nahrazen. Bílý balet ztratil dočasně konzistenci, což je na týmovém výkonu vždy to nejdůležitější. Dovolte mi nechat stranou fakt, že Realu citelně chybí největší hvězda Cristiano Ronaldo . To ví každý laik.
Přesto se domnívám, že klubový kolos formátu Realu nemůže stát a padat pouze s jednou hvězdou, resp. nechat se rozhodit jejím odchodem. A v duchu tohoto argumentu se zdá, že důvodů aktuálního kolapsu Realu je víc. Já se mohu vyjadřovat jen k tomu, čemu rozumím nebo v tom mám jisté zkušenosti, a tentokrát je to téma hráčské šatny. Každý trenér ví, že jakmile ovládne šatnu, má napůl vyhráno.
Po květnovém triumfu v Lize mistrů, třetím v řadě, se šeptalo, že úspěch Realu není úspěchem Zidana , ale výjimečnosti týmu v čele s Ronaldem. I někteří znalci, kterých si cením, tehdy tvrdili, že se neprojevil patrný trenérský rukopis slavného Francouze na hře Realu. Já to vidím jinou optikou – a to pohledem hráčské šatny. Už jsem kdysi v této rubrice napsal, že jsou v zásadě dva modely úspěšných trenérů.
První, který bych nazval model TVŮRCE DĚJIN. Sem řadím třeba Guardiolu, Kloppa nebo Löwa. Lidé, nesmírně odborně zdatní a inteligentní, kteří mají díky své geniální a smělé představivosti jasnou vizi, jak chtějí hrát. V podstatě pro ně neexistuje jiná cesta, protože jejich vize je jejich život. Má to jeden háček! Všichni známe příběh Guardioly, ale mnoho podobných (i kvalitních) leží na hřbitově dějin, protože svou neústupností narazili na tvrdý odpor prostředí a ten vysněný tunel prostě neprokopali.
A pak je tu druhý model, nazval jsem ho MOUDRÝ ZNALEC. Trenéři tohoto typu pochopili, že život je moudrý sám o sobě, a sledují ho. Nepotřebují nic obracet naruby, protože vnímají, že život to rovná nezávisle na našem chtění. Pokorně se podřídí základním akordům hry, naladí se a své mistrovství a lidskou velikost projeví v improvizaci na ústřední téma. Reprezentují ho dle mého odhadu trenéři jako Ferguson, Brückner nebo Hlinka . A dnes, právě v krizi Realu, se zřejmě potvrzuje, že do této party patří i Zidane.
Není třeba tvůrce, ale když si dovolil vystřídat Ronalda a řekl „potřebujeme ho šetřit“, i Ronaldo, který by se jinak možná vztekal, sklapnul paty, protože to řekl velký Zidane. Fígl spočívá v tom, že velký Zidane musí být skutečně „velký“. V takových situacích už mu nemohlo pomoct, že byl geniální hráč, protože to je v trenéřině jen malý trumf. Na to musí mít obrovský lidský formát, a Zidane ho má. Čili možná se ukazuje, že nejde jen o Ronalda, ale možná Realu stejně bolestně chybí právě Zidane.
Vědomosti vs. kompetence
Ale v tom, co chci sdělit, nejde nakonec ani pouze o něj. Rád bych se podělil o svou životní zkušenost a přiznávám, že se mnohdy neshoduji se všemi trenérskými kolegy. Ta zkušenost, která se změnila v trvalé přesvědčení, je, že aby člověk mohl řídit, motivovat a v dobrém slova smyslu rozparádit družstvo, musí na to lidsky mít. A je jedno, jestli vede žákovský manšaft třeba v Nymburce, nebo Real Madrid.
Vždy jde o velikost osobnostního formátu vůči svému aktuálnímu prostředí. Samozřejmě, že každá z těchto na hony vzdálených výzev vyžaduje různé kvality (u mládeže přistupuje totiž ještě silný aspekt výchovný).
Podle mě ale vycházejí ze stejného základu – člověčenského, nebo chcete-li osobnostně-sociálního potenciálu. A proč to celé říkám? Právě pro to, co je předmětem sporu s některými kolegy: školíme trenéry na vědomosti, ale ne na kompetence. A zejména tu hlavní kompetenci řídit tým!
Nepřipravujeme je na řešení složitých lidských situací, ale na akademické tlachání. Ve výsledku se tudíž spoléháme na to, kdo je natolik osobnostně silný, že se přirozeně sám vše naučí v terénu (za pochodu) a prosadí se. Sice dobře vím, že schopnost adaptace na rozmanité životní situace je stejně nakonec ta nejdůležitější trenérská kvalita, a zdaleka ne každý tuto schopnost má.
Ale tvrdím, že se vzdělávací systém trenérů musí pokusit formovat silné a kompetentní osobnosti. V opačném případě neučíme, ale pouze oznamujeme! Nevychováváme originály, ale kopie! Jedině originál, tedy člověk schopný řešit a tvořit, je způsobilý vyrovnat se trenérsky se situacemi, o nichž tu dnes byla řeč.
A vy, fotbaloví puritáni, mi odpusťte, že jsem si krizi Realu vypůjčil jako odrazový můstek pro svoje téma. Na tak silném příběhu se to totiž nejlépe ilustruje.
Související články
