Říkám si, co to musí být za motivaci, když někdo dá za 18leté fotbalové nedochůdče 180 milionů eur, což je v přepočtu 4,7 miliardy korun. To je mimochodem skoro tolik peněz, kolik dává český stát do sportu celkově. A přece tuto částku vyplatili před časem bossové Paris Saint-Germain za přestup Kyliana Mbappého z Monaka.
No jasně. Motivací tohoto, pro české prostředí nepředstavitelného obchodu je sázka na mimořádný talent. Na různých besedách po Česku odpovídám často na otázku: Co je to talent? Jistě, banální odpověď zní: Soubor předpokladů pro určitou činnost. Ale na otázku, jaké jsou konkrétně ty předpoklady, už se odpovídá hůř.
V případě zmíněného francouzského fotbalisty byla část již prokázaného talentu oceněna astronomickou částkou. Ale v osmnácti hráč ještě nikdy není hotový a použitý výraz nedochůdče je z hlediska měřítek vrcholného profesionálního sportu naprosto na místě.
Profesionál v megaklubu, nota bene potenciální hvězda, toho bude muset ukázat daleko víc než ovládání fotbalového řemesla na nejvyšší světové úrovni. Hned se nabízí srovnání s jinou hvězdou Paris Saint-Germain – Brazilcem Neymarem , který mě na MS zklamal právě hazardem se svým talentem. Fotbal pohříchu umí, ostatně za něho dal stejný klub doposud rekordní částku v přepočtu 6 miliard korun, ale právě proto, že je fotbalovou prozřetelností vyvolený, vadilo mi, že místo svého umění předváděl na světovém šampionátu především hvězdné manýry. To jsem vnímal jako porušení svatého posvěcení, které od fotbalového boha má.
Považte, jeden z nejlepších fotbalistů planety, vzor milionů malých kluků, kteří čutají fotbálek třeba na ulici, má pověst „ten, který se válí a simuluje“. Právě proto jsem si ho prozatím nezařadil mezi osobnosti, jakými byli nebo jsou v mých očích Beckenbauer, Cruyff, Zidane , Nedvěd nebo Messi .
ANKETA: Kdo byl zahraničním sportovcem roku 2018?
Video se připravuje ...
A právě tato životní výzva stojí před dnes dvacetiletým mladíkem Mbappém. Výzva, jestli bude výborným, nebo výjimečným. Podobné výrazy, ale cítíte ten rozdíl. Vypůjčím si slova házenkáře Filipa Jíchy, který výjimečný byl. „V životních a sportovních paralelách jsem se naučil, že i na hřišti se věci musí řešit, a kdo je nevidí a odsouvá, prohraje. Vždycky jsem viděl spojenou metaforu života ve sportu a naopak… Na začátku jsem byl hladový, ale později jsem věděl, že musím být připravený, abych mohl vést. Musím být první, na koho je spolehnutí.“
A takto já osobně vnímám úlohu výjimečného hráče, který je nejen hvězdou, ale tahounem, lídrem a především největší hybnou silou pro vyhrávání. Ve vrcholovém sportu jde totiž jedině a jedině o vyhrávání, je to válka beze zbraní a po válce určuje vítěz, na čí straně byla pravda. A vrátím-li se k vyznání svého času nejlepšího házenkáře světa, pak tou výzvou je učinit sebe jako hvězdu a tým jedním a tímtéž.
Ztotožnit slova JÁ a MY a cítit se prvořadě zodpovědným za výsledky mužstva, nikoliv se ukájet vlastním mistrovstvím. A je tu ještě jedna výzva. Naučil jsem se jako trenér věřit hráčům, kteří situačně neuspěli nebo i na chvíli padli, ale zvedli se. Myslím, že jsem neobjevil Ameriku a že ve špičkových klubech se při výběru talentů preferuje vedle schopnosti adaptovat se i schopnost přestát rány i pohromy.
V Česku se zatím stále poněkud nadhodnocují herní dovednosti. To bohužel někdy podporuje mylnou domněnku vycházejících hvězd, že jejich dovednostní stránka talentu je tím nejdůležitějším a jediným, čímž někdy může docházet k neodůvodněnému sebepřeceňování.
A o tom byl také dnešní článek, který využil příležitosti vzdání holdu jednomu mimořádnému fotbalovému talentu, který teprve v budoucích letech bude muset prokázat, jestli patří do galerie výjimečných hráčů.
Související články
