Byl jsem se po delší době podívat na fotbal. Sparta-Baník. Zápas dynamický, góly padaly. Dávám lajk. Pak jsem se dočetl, že Dočkal vrátil Spartě sebevědomí. Nevím, uvidíme. Ale vím o sebevědomí to, že se buduje dlouhá léta a lehce se o něj přijde, když si zahráváte se životem. Ve sportu to tak dlouho netrvá, ale zadarmo to nikdy není. Nicméně novinářskou nahrávku využiju a zasmečuju si.
Všimli jste si, kolik se v poslední době vyrojilo osobních a mentálních koučů? Nic proti, jistě se v tomto „hnutí“ pohybuje řada kvalitních odborníků s dobrými úmysly. Narazil jsem ovšem i na pár obchodníků s duševní stránkou člověka.
Docela mě baví hesla jako „sedm zaručených kroků k získání sebevědomí“ nebo „kurz pro posílení sebevědomí“ či „jak získat sebevědomí“. Autoři podobných sloganů jsou pro mě přinejmenším podezřelí. Podívejme se na pár příkladů ze sportu.
Dominik Hašek neměl sen, že bude nejlepším brankářem na světě. Cítil, že se mu v brance daří, a měl touhu uplatnit se výš. V Pardubicích se chtěl dostat z dorostu do ligového áčka, potom z áčka do nároďáku a tak dále.
Přiznává, že vždycky dohlédl jen na následující stupeň, kam chtěl postoupit, a tam teprve poznal, že má ještě na víc. Jeho příběh je živoucím důkazem toho, jak se sebevědomí posiluje teprve v konfrontaci se životem. Hašek se jako hvězda nenarodil, hvězdou se postupně stal.
Petra Kvitová řekla minulý týden v Českém rozhlasu: „Se zdravým sebevědomím mám občas problémy a snažím se na tom pracovat, protože jít na kurt a nevěřit si není dobré.“
Chápete? Dvojnásobná vítězka Wimbledonu a jedna z nejlepších českých tenistek všech dob má problémy se zdravým sebevědomím, a přesto vyhrává. Ale taky prohrává a říká: „Po prohraných zápasech i pláču, sama v ústraní.“
Skutečná víra v sebe či vnitřní síla vzniká až díky osobní zkušenosti v akci, kdy člověk něco zvládne i přes strach, který z toho měl. Problém boje o vlastní sebevědomí se netýká zdaleka jen sportovců. Slavný Steve Jobs své prezentace připravoval až fanaticky, a proto byl mistrem tohoto oboru. Svá vystoupení trénoval úzkostlivě a nekonečně dlouho.
Bill Gates o tom říká: „Bylo úžasné sledovat, jak precizně se připravuje. Byl dokonce i nervózní, přece jen to byla velká vystoupení. Ale jakmile vyšel na jeviště, bylo to skutečně úžasné.“
Jobs dokázal, že jeho prezentace vypadaly, jako by to nebyla žádná námaha, jednoduše proto, že do přípravy vkládal tolik úsilí. Cítíte ten paradox? Aby podal přirozený a uvolněný výkon, musel se nadřít.
Ani slovo o tom, že si musíte hlavně věřit. To jistě také, ale je třeba pro tu víru něco udělat. Není vám automaticky daná, musíte to maticky odpracovat.
Slavný proslov ve Stanfordu z roku 2005, jeden z nejčastěji citovaných v moderní historii, Jobs velmi pilně nacvičoval. Několik dní v kuse pochodoval po svém domě a projev si recitoval rey stále dokola. „Děti sledovaly tátu, jak si to kolem nich mašíruje. Několikrát nám ten proslov četl při rodinné večeři,“ vzpomíná Jobsova manželka Laurene. Ráno se prý dokonce probudil s motýlky v břiše. „Téměř nikdy jsem ho neviděla tak nervózního.“
To mi dává smysl, a vám? Žádné geny či rychlokurz sebevědomí, prostě tvrdá práce a sebe-vývoj. Sebevědomí znamená také sebepoznání, sebepotvrzení, ale rovněž sebeposouzení, sebekritiku, taky realistický pohled zpět, nebojácné přiznání omylů, přešlapů a slepých cest.
Vzpomeňme na slova Tomáše Banka o Ester Ledecké : „Její sebevědomí roste s množstvím dobrých umístění. Její pracovitost, to neuvěřitelné množství tréninků, které je schopna vydržet, souvisí s jejím sebevědomím. A jestliže to nemá, tak si nevěří. Když spadla, tak její sebevědomí šlo úplně na nulu, nejníž, jak to může být. Ale kdybychom měli dva dny navíc a byli schopni udělat alespoň sedm jízd, tak by to šlo hodně nahoru. Ve chvíli, kdy absolvuje dost jízd, kdy má pocit, že je připravena, si najednou věří.“
To vše je také sebevědomí, které je klidné a pokorné, protože už poznalo, jak draze byl vykoupen úspěch, za co na sebe člověk může být pyšný a co by raději ze svého života zpětně vygumoval.
A sledujte to bedlivě kolem sebe! Když je to hlučné a arogantní, zpravidla to nebude sebevědomí, ale snaha přehlušit a zakrýt vlastní slabost. Pravé sebevědomí, právě proto, že je to „ sebe“-„vědomí“, je mlčenlivé. Sebevědomí totiž zná svou hodnotu, nemá potřebu o tom hulákat notu, do světa…
Související články
