Lyžování mě nebaví, protože tam není balon, jsem kdysi fanfaronsky prohlásil. Teď sedíme s Tomášem Bankem, trenérem slavné lyžařské obojživelnice Ester, na Suchém vrchu, děláme rozhovor pro měsíčník Coach (vychází v úterý v deníku Sport>>>). Více ZDE>>>), a trochu zírám. „Největší problém lyžování z psychického hlediska je faktor toho, že se může člověk zabít,“ říká Tomáš a já se vnitřně stydím za svůj lehkovážný výrok, protože mi došlo, že se to fakt může stát. A zvládněte v tomto riziku pozici trenéra…
Tomáš Bank byl v minulosti na české poměry úspěšný závodník a poté převzal po svém otci trénování výjimečného bratra Ondřeje. Díky píli a zapálení se stal trenérem s aktuálně největšími zkušenostmi ve světovém alpském lyžování. Je velice zdatný organizátor a snaží se řešit i ty nejmenší detaily. Velice často ovšem na poslední chvíli a díky tomu je i skvělý improvizátor.
„Vždycky jsem si myslel, že je Ester neuvěřitelně silná a sebevědomá, že ji nic nezatlačí. Její sebevědomí určitě roste s množstvím dobrých umístění. To jsem pochopil, že její pracovitost, to neuvěřitelné množství tréninků, které je schopna vydržet, souvisí s jejím sebevědomím. A když to nemá, tak si nevěří. Ve chvíli, kdy třeba spadla, teď bohužel v posledním tréninku před superG na MS, šlo její sebevědomí úplně na nulu, nejníž, jak to může být. Najednou nevěděla, jak projede ten či onen skok. A když jí Ondra poradil nějakou linii, tak jela o dva metry jinak, protože si nevěřila. Ale kdybychom měli dva dny navíc a byli schopni udělat alespoň sedm jízd, šlo by to hodně nahoru. Pro ni je trénink absolutní mantra. Ve chvíli, kdy absolvuje dost jízd, kdy má pocit, že je připravena, tak si najednou věří. Je prostě nesmírně pracovitá, “ říká Tomáš Bank v rozhovoru, který si můžete přečíst kompletní už v úterý v březnovém měsíčníku Coach.
A tím se dostávám k tématu sebevědomí. To není dar přírody, ale zisk, který přichází, jak člověk překonává situace, z nichž má strach. Sebevědomí si člověk totiž musí - někdy i za cenu určité bolesti - vybojovat. Když loni získal Jiří Zach ocenění Trenér roku v kolektivních hrách za titul mistra Evropy juniorů ve volejbalu, psal jsem o něm, že je velmi křehký intelektuál a vůbec nemá vzezření neohroženého vítěze. Vnitřní pochyby a nejistota jsou součástí jeho přirozeného základního postoje a příběh, který svým sportovním životem napsal, dokazuje, že strach nikdy není hlavním problémem.
Trenér roku Bank: Ester je neuvěřitelná. Jsem jen vedlejší produkt
Video se připravuje ...
Důležité totiž je, jak se se strachem zachází. U většiny sportovců byla prokázána potřeba být uznávaný. Tato potřeba bývá doprovázena značnou senzibilitou či empatií a lidé s těmito vlastnostmi bývají velmi citliví na to, když jsou kritizováni. Zvýšená citlivost činí člověka zranitelnějším, a díky tomu vede i ke zmiňované nejistotě.
Vnímáte ten začarovaný kruh? Potřeba uznání je částečně zdrojem pochyb o sobě, ale zároveň vede člověka k aktivitě a může ho přivést i k sebepotvrzení v těžkých situacích, a tudíž k sebevědomí. A tak tedy sebevědomí je ve skutečnosti věčná touha jít si za svým navzdory strachu a pochybám.
To dnes ví Tomáš Bank a pravděpodobně i Ester Ledecká , které se, doufejme, podaří návrat do absolutní světové špičky nejen ve snowboardu, ale i v lyžování, ovšem určitě to nebude zadarmo. A je to tak správně. Bohužel, a vlastně i bohudík potvrzením vlastní kvality nezískává člověk nikdy doživotní jistotu. Budování sebevědomí je celoživotním tématem.
A ještě něco, Tomáš Bank vyprávěl o své práci i o Ester nesmírně pěkně a s obrovskou pokorou. „Trenér se nemá nikdy stavět před závodníka. Zájmy trenéra nemají nikdy převládat. Tím se řídím celý život,“ sdělil mi v rozhovoru na Suchém vrchu, a já na to: „Tomáši Banku, věřím vám to.“
A více čtěte v úterní příloze Sportu.
Související články
