Velmi nerad bych dnešním článkem nahrával chronickým stěžovatelům a kritikům. Z toho důvodu předesílám, že můj mírně kontroverzní hlas je ryze subjektivním úhlem pohledu, nikoli příspěvkem k mediálně chytlavému tématu českého hokeje. Jde o takzvané bazény.
Dočetl jsem se na sociálních sítích, že Uwe Krupp, trenér Sparty, po mizerném výkonu hokejistů Sparty v Pardubicích nechal hráče po návratu do Prahy obléknout znovu do výstroje a v noci je nechal jezdit tzv. bazény.
Hokejoví pravověrci vědí, co to znamená, nezasvěceným podám krátké vysvětlení slovy brněnského trenéra Zábranského z rozhovoru pro magazín Coach: „Zažil jsem situaci, když jsme prohráli 1:5 a nehráli jsme dobře. Mike Keenan, který nikdy ráno nechodil na rozbruslení, vešel do tréninkové haly poslední a nařídil asistentům, ať posbírají puky a vyhodí je pryč. Všechny nás postavil na brankovou čáru a nechal nás jezdit 7 minut v kuse bazény. To mají hokejisti nejmíň rádi. Přejet hřiště, zabrzdit a zase zpátky. A to přesně trvalo 7 minut.“
Musím říct, když jsem to o sparťanských hokejistech četl, trochu jsem se ošíval. Připouštím, že nejsem z hokejového světa, a třeba patří bazény k hokejovému koloritu, ale pochopení pro to nemám. Proč?
Zaprvé mi připadá nedůstojné, když nad ledem stojí maršál, který je jakoby bez viny, a na ledě je jeho vojsko trestáno za to, že špatně hrálo nebo nebojovalo. Zřejmě výstraha pro příště, aby si hráči uvědomili, co je čeká za nebojovný výkon? Ale dobrý výkon se nepodává ze strachu, nýbrž z touhy vyhrát, být lepší, prostě dobře hrát.
Tahle touha bývá silná a rodí se z vnitřních potřeb a motivů. Účinek bazénů na potřeby a motivy je podle mě minimální. Možná má cílit na vůli, ale ta je podle mě také dobrovolná, i když veledůležitá. Takže má trest spíše vyvolávat strach odevzdat nebojovný výkon? Ale hybatelem výkonu je náruživost společně s vůlí, nikoli strach. U dětí, i u profíků.
Zadruhé bych bral jako osobní trenérské selhání, kdyby mnou vedené mužstvo odvedlo špatný výkon, nebo dokonce odfláklo zápas, a já jako trenér za ním nestál. Jestliže to družstvo vedu, tak jsem také vždy spoluzodpovědný za předvedený výkon, i za ten odfláknutý, a samozřejmě jsem to ve své kariéře zažil. Jestli byl odvedený výkon špatný nebo nebyl dostatečně bojovný, pak je to tedy i moje vina a musím potrestat i sebe.
Někdo mi může namítnout: A máš nějaký recept? Mám. Je jich několik. Třeba místo bazénů musím tlačit na tréninkové nasazení hráčů a zvýšit nároky na ně v tréninku. A proto vždycky hlasuji, abychom se v tréninku nebáli pracovat s časovým a emocionálním diskomfortem. Abychom nepomáhali hráčům (ani dětem) z časového a emocionálního nepohodlí, ale pomáhali jim vytvořit návyky, aby tomuto tlaku odolali. Abychom se nebáli pracovat s frustrací hráčů, kteří v tréninku zažívají situační neúspěch v řešení situací pod tlakem. Navíc se nesmíme bát s hráči o tom otevřeně hovořit.
A zjišťuji skutečné důvody špatného výkonu. Či musíme oddělit zrno od plev, neskrývat se za anonymní kritiku celého manšaftu, ale udeřit na klíčové hráče, kteří jsou hlavními nositeli výkonu a právě proto užívají třeba i určitých privilegií atd.
Zastávám názor, že pokud chce trenér řídit družstvo, musí dosáhnout toho, aby ho hráči následovali. S tím jsem jako trenér neměl problém, ale na rovinu přiznávám, že když se mi to jednou stalo, okamžitě jsem rezignoval, přestože to bylo po vítězné kvalifikaci na mistrovství světa. Vlastně po úspěchu. Na takový krok musí být trenér schopen sebrat sílu. To není slabost, to je chlapské přiznání si aktuálního stavu.
Nejsem hokejový trenér, ale volejbalový, proto si moje výroky řiďte podle potřeby. Byl jsem taky kantor. Za 7 let učitelského působení jsem nedal ani jednu poznámku do žákovské knížky, neudělil ani jednu třídní důtku, ani jedenkrát jsem si nestěžoval u rodičů na chování žáka. Jako trenér jsem za celou kariéru nikdy netrestal ani nenavrhl finanční pokutu. Bral bych to jako selhání své úlohy.
Udržet disciplínu je průvodním znakem dobrého kantora i trenéra. Hlasuji pro přísnost, žádné přepjatě pozitivní hlazení, které je teď v módě. Zvedám te ruku pro zvýšení nároků a vystavování hráčů náročným impulzům, které jsou podobné hře, a možná i náročnějším, jsem pro tvrdou práci a přísnost. Ale vetuji tresty, jakékoli bazény, volejbalové či jiné.
Fandím přísným trenérům, drábům.
Související články
