Řecký tenista Stefanos Tsitsipas dotáhl tažení londýnským Turnajem mistrů do vítězného konce. Ve finále po velkém boji porazil Rakušana Dominika Thiema. Leč, dovolte mi vrátit se zpět ke stejnému podniku žen, tedy Turnaji mistryň, kde bylo Česko zastoupeno pěti hráčkami. Už jsme si trochu zvykli a bereme to za samozřejmost, ale já český ženský tenis vnímám jako naprosto ojedinělý jev. Pět hráček mezi 24 nejlepšími v globálním a mediálně jednom z nejatraktivnějších sportů! Věřím činům, a proto smekám.
První linka: „Když prohraju, jdu si radši brečet někam do kouta. I když já se spíš vztekám a házím věcmi,“ říká o sobě aktuální světová deblová tenisová jednička Barbora Strýcová . Ano, takhle vnímám ženu. Emocionální a citlivou bytost. Na základě toho jsem zde před časem napsal článek „Dívka s lunou na rameni, v rytmu krve, jež se pění.“
Psal jsem tehdy: několikrát jsem viděl Barboru hrát live a nikdy mě nezmátly její vnější projevy. Sprosté nadávání jsem necítil nikdy jako neomalenou hrubost, ale projev rváčství, bojovnosti a vášně. Viděl jsem ženu, která se vzteká, ale svou ženskost neutají.
No, a z toho všeho se zrodil rozhovor pro prosincové vydání měsíčníku COACH (vyjde v deníku Sport v úterý 3. prosince). Tímto zároveň nabízím malou ochutnávku našeho povídání, kde se dozvíte třeba o tom, kdo jí do tenisu může mluvit a kdo ne, co ji každodenně otravuje atd.
Jsem rád, že jsme interview spáchali těsně před jejím odletem na Turnaj mistryň, poněvadž teď už bych byl ovlivněn. Zazněla v něm věta, která je pojítkem k druhé lince tohoto textu.
Druhá linka: Český tenis produkuje úspěch nepřetržitě už od doby, kdy jsme jako kluci přes špagát a s jedním tenisákem bez chlupů napodobovali Kodeše a Kukala. Tenisové prostředí od Valmezu až po Sokolov má svoje know-how, čili „ví jak“. Možná by to neuměli popsat, ale vědí, a to je důležitější. Chrlí světové tenisty - pravda, teď více tenistky - jak na běžícím páse.
A vracím se k Barboře Strýcové a zmíněné větě. Když jsem jí položil otázku, kdo ji naučil tenis, odpověděla mi – ZEĎ. A pak mi vyprávěla, jak se sestrou vydržely každý den hodiny a hodiny trénovat na zdi.
Jeden dobrý tenisový trenér mi odpovídal na otázku, proč se české tenistky prosazují a tenisté méně. „Děvčata vydrží déle na zdi,“ potvrdil nepřímo Barbořina slova.
Já vím, jsou tu zkušenosti velkého množství českých trenérů působících v zahraničí, je tu zahraničí, tradice a kvalitní podmínky. Ano, tenisu v Česku pšenka kvete. Ale jestli to přesto není také o tom, že tenisté odmala chápou, případně jsou vedeni k vědomí, že pokud se chtějí prosadit, musí zaplatit větší cenu.
Ostatně věděla to i Ester Ledecká a její okolí, alespoň podle slov trenéra Tomáše Banka, který vyzdvihoval její až fanatickou posedlost trénováním. To říkám navzdory tomu, že s kolegy navzdor bojujeme jako lvi o povznesení odbornosti.
Jestli to všechno není jednodušší. A to tak, že Strýcová, Plíšková , Kvitová , ale i Ledecká, Samková či Sáblíková a řada dalších prostě nevytáhly z pomyslné peněženky osobního zaujetí pro osobní svůj sport a ochoty trpět větší částku než ostatní…
Témata:
vysoká hra, Zdeněk Haník, Česko, sport, tenis, ATP World Tour Finals, Barbora Strýcová, Sokolov, WTA Tour Championships, Ester Ledecká, Stefanos Cicipas, coach, Tenis na Heureka.cz
Související články
