Při pohledu na českou hru mi chvílemi bylo těch hráčů až líto. Fakt jo. Ať si každý říká, co chce, já si nemyslím, že by na to zámořští borci kašlali. Že by schválně nechtěli. Proč by to dělali? Proč by šampionát sabotovali? V době, kdy bojují o olympiádu? Že by se plahočili přes půl světa kvůli tomu, že to tady odchodí?
To mi nesedí. Jen si spíš v úvodu mysleli, že se stačí rozjet pomaleji a ono to přijde. Možná byli v úvodu až moc v pohodě a lehkovážní.
A teď, když je třeba se z té polízanice dostat, už to nejde. Najednou jsou bezradní. Psychický tlak je semlel. Vědí, že jen tak tak porazí Dány. A melou je Slovinci...
To musí být pro sebevědomí hrozná rána. Svízel může být i v nejasném herním systému. Kouč Hadamczik trvá na tom, co v minulosti fungovalo. To ano, ale letos? Viditelně to nešlape. Vždyť taktiku je občas třeba i přizpůsobit hráčům.
Ovšem to, že hráči špatně vyřeší situaci v pásmu a místo střely udělají něco jiného, není až tak otázka systému...
Řekněme si otevřeně: se Slovinci se výhra počítá, ale výkon byl hlavně v úvodu zoufalý. Tristní. Body vychytal gólman Pavelec. Jen jemu je třeba děkovat.
Ale pořád není nutné šampionát odepsat. Tým může nakopnout i příjezd Tomáše Plekance. Klobouk dolů před ním, že do toho jde.
Polámaný na těle i na duši. Přesto jde pomoct! Teď jde o to, aby v pondělí bylo ještě o co hrát. Já věřím, že bude. Hrozba ostudy tým přeci jen semkne. I když to bude last minute...
