Veteráni dodávají rozvahu. Klid. I to může být na olympiádě klíčové
Bez hvězd z NHL. Bez drtivé zámořské síly. Ano, ano. Ale pořád je to Kanada. Hokejová velmoc. Silný tým. Žádná snadná kořist. Proto se musí vítězství národního týmu počítat. Přišlo v pravý čas, při posledním vzájemném testu před olympijským turnajem.
Když si prolétnete soupisku, zjistíte, že najdete řadu osvědčených jmen. Žádný odpad, který by sváděl říct: Tohle není ta správná Kanada. Proto je vítězství cenné. Zvlášť, když je to soupeř ve skupině při Hrách v Koreji.
Takže pokud kouč Josef Jandač říká, že „porazit Kanadu se vždy počítá, a je jedno, jestli má hráče z NHL, nebo ne,“ má pravdu. Protože ani Češi nevyrukovali se zámořským zbožím. Takže by bylo laciné mluvit o podřadném mužstvu...
Národní tým zatím v rámci moskevského turnaje eviduje dvě výhry. Proti Finům to byla dlouho bída, hodně velká bída, ale mužstvo ukázalo nakonec sílu. A charakter. I když nebýt kanonýra Martina Růžičky, všechno mohlo být jinak. Z mužstva je každopádně cítit zkušenost. Což se ukázalo i proti Kanadě.
Lídři v čele s Martinem Eratem nebo Ondřejem Němcem mu dodali rozvahu. Když byla potřeba vyhodit puk o plexi, přišlo to. Nikdo zbytečně nejančil. Bylo to i o trpělivosti. A dodržování systému. Možná by někdo mohl namítnout, že to byla spíš vyčkávaná. Ale účinná.
Veteráni a navrátilci do národního týmu nepřinášejí extra rychlost. Ale právě tenhle klid. I to může být v olympijské sezoně klíčové.
Protože těžko očekávat, že český tým bude někoho ofenzivně drtit. To jsou bláhové myšlenky. Na to už roky český hokej není stavěný. Aby pomýšlel na vítězství, musí se k tomu dobrat trpělivou hrou. Propracovanou. Jasně, rychlost je třeba. Bez ní moderní hokej zahyne. O tom žádná.
Ale pořád je potřeba také chytrost. Vědět, co je v danou chvíli důležité. Což jsou přesně prvky, které veteráni dodávají. Hlavně kapitán Martin Erat. Není náhoda, že právě pod jeho vedením Kometa dokráčela k mistrovskému titulu.
